|
|
|
Normálně jsou akta kanonického procesu určena k zničení, jakmile došlo k svatořečení a byl sepsán úřední životopis. Akta procesu sv. Kláry se však zachovala pravděpodobně v perugijském prostředí a odtud se náš text, jehož originál není v latině, ale ve staré umbrijštině, dostal v druhé polovici XV. století do kláštera sv. Kláry ve Florencii, kde byl znám na přelomu XVI. století. V nové době však se o něm nevědělo a byl objeven až 1920 v Národní knihovně ve Florencii.
Cena tohoto pramene je v jeho bezprostřední svěžesti svědectví spolusester sv. Kláry, kterou postrádáme v Legendě, třebas je psána na jejich základě; je to totéž zanícení, jaké nacházíme v prvních františkánských pramenech, když Františkovi druhové ujišťují: »My, kteří jsme byli s ním...«
Já Bartoloměj, biskup spoletský, dostal jsem list od nejsvětějšího otce pana papeže Inocence čtvrtého, v tomto znění:
2919
Inocenc, biskup, sluha služebníků Božích, ctihodnému bratru Bartoloměji, biskupovi spoletskému, pozdrav a apoštolské požehnání.
Bůh slavný ve svých svatých, který jediný koná a působí velké a zázračné věci, označuje své věřící po jejich životě a přechodu tím, že ukazuje mnoha způsoby zázračnými znameními, že je vyvolil k odměnám nadzemské slávy, k vyznamenání nebeské blaženosti: a tak, když jsme slyšeli o znameních a zázracích a svědectví o tolika a takových zázračných věcech, které jsou možné jen mocí Boha, který je jediný v Trojici a trojí v Jednotě, jako bychom uviděli moc Nejvyššího a jak je na zemi co nejdůstojněji uctíváno jeho velké a podivuhodné jméno, jehož vláda zůstává na věky a jehož vznešenost podivuhodně zaznívá na výsosti.
2920
Přivábena tedy těmito touženými odměnami svaté paměti blažená panna Klára, potom abatyše Chudých paní, klauzurovaných řeholnic u sv. Damiána v Assisi, když uslyšela, co říká prorok: Slyš, dcero, pohled a naslouchej, zapomeň na svůj lid, na svůj otcovský dům, sám král touží po tvé kráse (Žl 45/44,11-12), obrátila se zády k věcem prchavým a pomíjejícím, přiklonila se k věcem důstojným, rozešla se se vším, co bylo za ní, a naklonila ochotně svůj sluch svatému rozmlouvání.
2921
Nepopřála času ani neváhala ochotně se věnovat tomu, co by se jí líbilo slyšet, ale hned se zřekla sebe samé, rodičů a všech věcí, stala se služebnicí nebeského království, vybrala a zvolila si za ženicha chudého Ježíše Krista, Krále králů, zcela se mu zaslíbila myslí i tělem v duchu pokory, a přinesla mu zejména tyto dvě dobré věci jako věno, totiž dar chudoby a slib panenské cudnosti.
A tak cudná panna byla spojena s vytouženým objetím panenského Ženicha, a z lože nedotčeného panenství vzešlo čisté a plodné potomstvo všemi obdivované, které vůní svého svatého společenství a lásky ze spásných slibů, rozšířené téměř ve všech částech světa, jako nebeská rostlina vydává bohaté plody Bohu.
2922
To je ta nevěsta, která, zatímco žila mrtvá pro svět, tolik se zalíbila nejvyššímu Bohu touhou po ctnostech a jejich uskutečňováním a úsilím o svaté skutky, že od té chvíle, co šťastně zesnula, ba dříve než odešla z tohoto smrtelného života, milosrdná laskavost všemohoucího Boha, odměňujícího všechno dobré v hojnosti svého slitování, která převyšuje zásluhy a přání prosících, k povýšení svého jména slavného na věky, pro jasné zásluhy této panny Kláry u něho, jak se říká, poskytuje velká dobrodiní těm, kteří o ně žádají, a jak se říká, Bůh koná na zemi mnohé a rozmanité zázraky skrze ni a na její prosby.
2923
Když je tedy dostatečně hodné a žádoucí, aby se v bojující církvi uctívala ta, kterou, jak se říká, božská laskavost učinila úctyhodnou jejím věřícím, že byli poctěni dary takových milostí a důstojností zázraků, apoštolským listem přikazujeme Tvé bratrské lásce, abys prozkoumal její život, obrácení a chování, jakož i řečené zázraky a všechny okolnosti a jejich pravdivost, pečlivě a bedlivě, podle otázek, které Ti zasíláme a které tvoří součást naší buly.
A to, co o uvedených věcech zjistíš, pošli nám zvlášť s Tvou pečetí, věrně sepsané veřejnou rukou (tj. notářem), aby duše té, o které se věří, že se již s radostí těší v nebi v rouchu nesmrtelnosti, byla na tomto světě provázena náležitými chválami společenství spravedlivých.
Dáno u sv. Jana v Lateráně, XV. dne před listopadovými kalendami, jedenáctého roku našeho pontifikátu (tj. 18. října 1253).
2924
Tudíž já, řečený Bartoloměj, šel jsem osobně do kláštera sv. Damiána, kde jsem dostal svědectví o životě, obrácení, chování a zázracích paní Kláry svaté paměti, kdysi abatyše kláštera sv. Damiána v Assisi: jména a výpovědi těchto svědků jsou uvedena níže.
Dne 24. měsíce listopadu, v klášteře sv. Damiána:
Řeholnice uvedeného kláštera sv. Damiána přísahaly, že řekly pravdu o životě, obrácení, chování a zázracích uvedené svaté Kláry.
(Poznámka: Tento seznam neodpovídá zcela dále uvedeným jednotlivým svědectvím.)
V přítomnosti těchto svědků, totiž: pana Leoparda, arcijáhna ze Spoleta; pana Jakuba, arcikněze z Trieve; bratra Lva, bratra Angela z Rieti a bratra Marka z Menších bratří, a notáře pana Martina.
V přítomnosti důstojného otce pana Bartoloměje, biskupa spoletského.
2925
1. Sestra PACIFIKA de GUELFUCCIO z ASSISI, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla: Že znala svatou Kláru, když tato světice byla ve světě v domě svého otce; a že všichni, kdo ji znali, považovali ji za velmi počestnou a velmi dobrého života, a že se věnovala a zaměstnávala zbožnými skutky.
2926
2. Řekla dále, že svatá Klára na napomenutí svatého Františka začala řád, který je nyní u sv. Damiána, a že tam vstoupila jako panna, a pannou vždy zůstala.
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděla, že když byla ve světě, byla její sousedkou a vzdálenou příbuznou, neboť její dům a dům panny Kláry byly jen přes náměstí, a že, jak dosvědčuje, často se s ní stýkala.
2927
3. Řekla též, že paní Klára velmi milovala chudé; a pro její dobré chování ji všichni občané měli ve velké úctě.
Na otázku, kdy to bylo, co panna Klára opustila svět, vypověděla, že to bylo asi před čtyřiceti dvěma léty.
Otázána, jak to ví, odpověděla, že vstoupila do řehole spolu s ní a že jí většinou sloužila dnem i nocí.
2928
4. Vypověděla také, že řečená paní Klára se narodila ze vznešeného rodu, z počestného otce a matky, že její otec byl rytíř a nazýval se pan Favarone, ale jeho neviděla. Viděla však matku a ta se jmenovala paní Hortulána; a tato paní Hortulána cestovala za moře z důvodu modlitby a zbožnosti (pozn.: do Svaté země).
A dosvědčuje, že rovněž z důvodu modlitby cestovala za moře spolu s ní; a rovněž šly společně k Svatému Andělu (pozn.: Sv. Michael na Monte Gargano) a do Říma.
Řekla též, že ráda navštěvovala chudé.
Otázána, jak ví tyto věci, odpověděla: Protože byla její sousedka a byla s ní, jak bylo řečeno výše.
2929
5. Vypověděla ještě, že paní Hortulána potom vstoupila do téže řehole jako její svatá dcera blažená Klára, a že v ní žila s ostatními sestrami ve velké pokoře; a v ní, ozdobena zbožnými a svatými skutky, opustila tento život.
2930
6. Vypověděla dále tato svědkyně, že tři roky potom, co paní Klára byla v řeholi, na prosby a naléhání sv. Františka, který ji téměř přinutil, přijala vedení a vládu sester.
Dotázána, jak to ví, odpověděla, že při tom byla.
2931
7. Tato svědkyně dále vypověděla, že blažená Matka tolik bděla v noci na modlitbě a konala tolik odříkání, že sestry si na to stěžovaly a naříkaly nad tím; a prohlásila, že ona sama pro to někdy plakala. Na otázku, jak to ví, odpověděla: Protože viděla, jak paní Klára ležela na zemi a měla na své hlavě kámen z řeky, a slyšela ji, když se modlila.
2932
8. Vypověděla, že v pokrmech byla tak přísná, že sestry se divily, jak její tělo může žít. Řekla také, že blažená Klára po dlouhou dobu tři dny, totiž v pondělí, středu a pátek, nejedla vůbec nic. Řekla také, že v ostatní dny se postila tak, že upadla do určité choroby, proto jí sv. František spolu s biskupem Assisi přikázal, aby v ty tři dny jedla aspoň půl bochníčku chleba, což může být asi půldruhé unce.
2933
9. Dále řekla, že blažená Matka byla při modlitbě vytrvalá a bedlivá, dlouho ležela na zemi, pokorně skloněná. A když přicházela od modlitby, napomínala a povzbuzovala sestry, vždy mluvila o Bohu, kterého stále měla na rtech tak, že marnosti nechtěla mluvit ani slyšet.
A když se vracela od modlitby, sestry se radovaly, jako kdyby přišla z nebe.
Dotázána, jak ví tyto věci, odpověděla: Protože s ní bydlila.
2934
10. Vypověděla rovněž, že když paní Klára přikazovala sestrám, aby něco udělaly, dávala příkaz s velkou ostýchavostí a pokorou, a častěji spíše to chtěla udělat sama než přikazovat druhým.
2935
11. Řekla také, že od té doby, co byla tak nemocná, že se nemohla zdvihnout z lůžka, nechávala se posadit a podepřít vzadu poduškami a předla, a ze své příze nechala zhotovit korporály a rozeslala je po téměř všech kostelích na rovině a v horách kolem Assisi.
Na dotaz, jak ví tyto věci, odpověděla, že ji viděla jak přede a že se z toho dělalo plátno a jak sestry je (korporály) šily a byly rozeslány prostřednictvím bratří uvedeným kostelům, a byly dávány kněžím, kteří sem přicházeli.
2936
12. Také vypověděla, že blažená Matka byla vůči svým sestrám pokorná, milá a laskavá, a měla soucit s nemocnými; a když byla zdráva, obsluhovala je a umývala jim nohy a nalévala vodu na ruce; a někdy umývala sedadla nemocných.
Na otázku, jak to ví, odpověděla, že to víckrát viděla.
2937
13. Rovněž řekla, že zvlášť milovala chudobu, proto že nikdy ji nebylo možno přimět, aby chtěla nějakou věc za vlastní, ani přijmout vlastnictví, ani pro sebe, ani pro klášter.
Otázána, jak to ví, odpověděla, že viděla a slyšela, že svaté paměti pán Řehoř papež jí chtěl dát mnoho věcí a koupit majetky pro klášter, ale ona nikdy nechtěla souhlasit.
2938
14. Vypověděla dále, že paní Klára tak se starala o zachovávání svého řádu a o vedení svých sester, jak by se nějaký muž mohl starat o uchování svého pozemského pokladu.
A řekla, že tyto věci ví, protože stále byla s ní, asi čtyřicet let a více, s výjimkou jednoho roku, ve kterém s dovolením blažené Matky byla v klášteře de Vallis Glorie v Spello, aby zaučila sestry na tomto místě.
2939
15. Tato svědkyně dále vypověděla, že život blažené Kláry byl plný zázraků.
Jednou, když v klášteře došel olej, takže neměly už žádný, blažená Matka zavolala jistého bratra z řádu Menších bratří, který pro ně chodil po almužně a nazýval se bratr Bentevenga; a řekla mu, aby šel sehnat olej, a on odpověděl, aby mu připravily nádobu.
Paní Klára tedy vzala jednu nádobu, vlastnoručně ji umyla a postavila ji na zídku, která byla blízko východu z domu, aby si ji tento bratr vzal.
Nádoba tam stála malou chvíli, když bratr Bentevenga si pro ni šel a zjistil, že je plná oleje. I když se důkladně pátralo, nezjistilo se, kdo by ho tam nalil.
Dotázána, jak to ví, odpověděla, že byla v domě a viděla, když paní nesla ven prázdnou nádobu a zpět ji přinesla plnou. A řekla, že neví, kdo ji naplnil, ani jak byla naplněna. A bratr Bentevenga říkal totéž.
Na otázku, v které době to bylo, odpověděla, že to bylo asi v druhém roce potom, co přišly bydlet do kláštera u sv. Damiána.
Otázána, v kterém měsíci a který den to bylo, odvětila, že se nepamatuje. Na otázku, zda to bylo v létě nebo v zimě, řekla, že to bylo v létě.
Na dotaz, které sestry byly tehdy přítomny, řekla, že tam byla sestra Anežka, rodná sestra svaté Kláry, která nedávno odešla z tohoto života; sestra Balvina, která byla abatyší kláštera de Vallis Glorie a rovněž zemřela; a sestra Benvenuta z Perugie, která ještě žije.
A odpřísáhla uvedené věci a řekla rovněž tato svědkyně, že nedokáže svým jazykem vysvětlit zázraky a skutky, které Pán učinil skrze blaženou Kláru.
2940
16. Vypověděla rovněž tato svědkyně, že jednou, když bylo v klášteře nemocných pět sester, svatá Klára udělala nad nimi svou rukou znamení kříže, a neprodleně byly osvobozeny.
A často, když některá ze sester trpěla nějakou bolestí buď hlavy nebo jiné části těla, blažená Matka je osvobozovala znamením kříže. Na dotaz, jak to věděla, odpověděla, že při tom byla.
Na otázku, které byly těch pět sester, odpověděla, že ona sama svědkyně byla jednou z nich, a že z ostatních některé zemřely, některé žijí, které však to byly, to si nevzpomíná.
Na otázku, jak dlouho předtím byla svědkyně nemocná, odpověděla, že hodně dlouho.
Otázána, jaká nemoc to byla, dala odpověď, že to byla nemoc, která ji nutila skřípat zuby, měla velkou zimnici a třásla se.
Otázána na ostatní, které byly osvobozeny, jak dlouho před tím byly nemocné, odpověděla, že si to nepamatuje o ostatních, jen o sobě samé.
Na dotaz, v kterou dobu byly tyto sestry osvobozeny, řekla, že před tím, než paní onemocněla.
2941
17. Na otázku, v kterou dobu začala u svaté Kláry její dlouhá nemoc, odpověděla, že myslí, že to bylo před dvaceti devíti léty.
2942
18. Vypověděla také, že lékem svědkyně a ostatních sester, když byly nemocné, bylo to, že jejich svatá Matka dělala nad nimi znamení kříže.
Na otázku, jaká slova říkávala paní Klára, když dělala znamení kříže, odpověděla, že je nerozuměly, protože je říkala velmi tiše.
2943
19. K dotazu na měsíc a den, kdy byla osvobozena svědkyně a ostatní sestry, odpověděla, že si nevzpomíná.
Na otázku, kdo byl při tom, když byly osvobozeny, odpověděla, že tam bylo více sester, ale kolik a které, to že si nepamatuje.
2944
1. Sestra BENVENUTA z PERUGIE, řeholnice kláštera u sv. Damiána, pod přísahou vypověděla, že paní Klára, kdysi abatyše uvedeného kláštera u sv. Damiána, byla obdivuhodné pokory a tak pohrdala sebou samou, že sama dělala nejponíženější práce. Dokonce vlastníma rukama čistila sedadla nemocných sester.
Otázána, jak ví tyto věci, odpověděla, že vstoupila do řehole téhož roku jako ona; ta vstoupila v pondělí Svatého týdne, a svědkyně vstoupila potom v měsíci září.
2945
2. Na otázku, v jakém věku byla svatá Klára, když vstoupila do řehole, odpověděla, že jí bylo osmnáct let nebo tak asi, podle toho, co říkala; a byla považována za pannu duší i tělem, a požívala velké úcty ode všech těch, kteří ji znali dříve, než vstoupila do řehole. A to bylo pro její velkou počestnost, laskavost a pokoru.
Otázána, jak to ví, odpověděla svědkyně, že to o ní věděla dříve než vstoupila do řehole, a byla s ní v jednom domě.
A od té doby, co vstoupila do řehole, byla s ní až do její smrti, to je téměř čtyřicet dva roků, s výjimkou uvedené doby od pondělí Svatého týdne až do konce září.
2946
3. Vypověděla tato svědkyně, že od té doby, co Matka svatá Klára vstoupila do řehole, byla velmi pokorná a umývala sestrám nohy. Když jednou umývala nohy jedné služebné sestře, sklonila se, aby jí políbila nohy. Tato služebná sestra stáhla nohu k sobě a neopatrně přitom kopla blaženou Matku do úst.
Kromě toho blažená Klára nalévala vodu sestrám na ruce, a v noci je přikrývala, když bylo chladno.
2947
4. Byla také tak přísná k svému tělu, že se spokojila s jediným hábitem z drsného plátna a jedním pláštěm. A když někdy viděla, že některá sestra má horší hábit než nosila sama, vzala jí ho a dala té sestře svůj lepší.
2948
5. Svědkyně rovněž vyprávěla, že blažená Klára si jednou nechala udělat oděv z vepřové kůže, a nosila kůži s ostříhanými štětinami obrácenými k tělu; a tu nosila tajně po hábitem z drsného plátna.
Podobně si jindy nechala udělat jiný oděv z kůží s koňskými žíněmi, z těch si spletla jakési provazce a jimi si jej přivazovala k tělu; a tak těmito kajícími oděvy trýznila své panenské tělo. Řekla rovněž, že jeden z těchto oděvů je ještě v klášteře.
2949
6. Řekla také, že i když užívala tak hrubé oděvy a kající šaty sama, byla však velmi milosrdná k sestrám, které nedokázaly snést takové přísnosti, a ráda je utěšovala.
2950
7. Na otázku, jak ví o těchto oděvech, odpověděla, že je viděla, neboť je někdy půjčovala určitým sestrám; avšak co se týká kajícího šatu z kůže, nevzpomíná si, že by jej viděla, avšak slyšela to od její rodné sestry, která říkala, že jej viděla. Avšak že jej nosila, jak se říkalo, velmi skrytě, aby ji pro to sestry nekáraly. Avšak od té doby, co paní onemocněla, sestry jí uvedené tak přísné oděvy vzaly.
2951
8. Vypověděla rovněž, že Matka blažená Klára, dokud neonemocněla, konala takové posty, že na velký půst a svatomartinský půst se vždy postila o chlebě a vodě, kromě nedělí, kdy pila trochu vína, pokud ho měla. A tři dny v týdnu, totiž v pondělí, středu a pátek nejedla nic, a to až do té doby, kdy jí svatý František přikázal, aby v každém případě každý den trochu pojedla; a potom z poslušnosti si vzala trochu chleba a vody.
Otázána, jak to ví, řekla, že to viděla a že byla při tom, když jí svatý František dal tento příkaz.
2952
9. Svědkyně řekla také, že Matka svatá Klára byla velmi vytrvalá v modlitbě ve dne i v noci; a o půlnoci tiše budila sestry znameními k Božím chválám. Zažehávala lampy v kostele a často zvonila zvonem na jitřní. A které sestry nevstávaly na zvuk zvonu, budila je znameními.
2953
l0. Vypověděla rovněž, že mluvila vždy o věcech Božích a nechtěla mluvit o věcech světských, ani nechtěla, aby je sestry připomínaly. A když se někdy stalo, že některá světská osoba udělala něco proti Bohu, neobyčejně plakala, povzbuzovala takovou osobu a napomínala ji bedlivě, aby se obrátila k pokání.
Dotázána, jak ví tyto věci, odvětila: Protože byla s ní a viděla tyto věci.
2954
11. Řekla také, že paní Klára se často zpovídala a s velkou zbožností a bázní přijímala Nejsvětější svátost těla našeho Pána Ježíše Krista tak, že při přijímání se celá chvěla.
2955
12. O korporálech udělaných z její příze vypověděla totéž, co řekla sestra Pacifika, první svědkyně. Připojila však, že nechala udělat na ně bursy a pošít je hedvábím a dala je požehnat od biskupa.
2956
13. Řekla dále svědkyně, že když ona sama ztratila hlas, takže sotva mohla i jen potichu mluvit, v noci před Nanebevzetím Panny Marie měla vidění, že paní Klára jí udělala svou rukou znamení kříže a tak ji osvobodila. A stalo se to takto: že byla osvobozena v týž den, kdy nad ní udělala znamení kříže.
A prohlásila, že tato nemoc jí trvala téměř dva roky.
Na otázku, v kterou dobu to bylo, že byla osvobozena, odpověděla, že se nepamatuje.
Na dotaz, kdo tam byl přítomen, řekla, že sestra Pacifika, která byla první svědkyní, a některé jiné sestry, které již zemřely.
2957
14. Rovněž o nádobě s olejem vypověděla totéž, co řekla sestra Pacifika, vyjma že si nepamatuje, zda svatá Klára myla nádobu sama, nebo ji nechala umýt druhým.
2958
15. Tato svědkyně také vypověděla, že když byl nemocen nepříčetností jistý bratr z řádu Menších bratří, který se nazýval bratr Štěpán, svatý František ho poslal do kláštera sv. Damiána, aby svatá Klára nad ním udělala znamení kříže. Když ho udělala, bratr na chvíli zaspal na místě, kde se svatá Matka modlívala; když se potom probudil, trochu pojedl a odešel osvobozen.
Otázána, kdo tomu byl přítomen, odpověděla, že tam byly sestry z kláštera, z kterých některé žijí a jiné zemřely.
Na otázku, zda tohoto bratra znala dříve, a kolik dní předtím ho viděla nemocného, a jaký čas potom byl viděn zdravý, a na místo, odkud pocházel, odpověděla, že toto všechno nevěděla, protože byla v klauzuře a onen bratr Štěpán, když byl osvobozen, šel svou cestou.
2959
16. Svědkyně rovněž vypověděla, že jedna sestra tohoto kláštera, jménem sestra Benvenuta, dcera paní Diambry, byla těžce nemocná a trpěla velkou bolestí z velké rány, kterou měla pod paží.
Protože o tom milosrdná Matka svatá Klára věděla, měla s ní velký soucit a začala se za ni modlit. Potom udělala nad ní znamení kříže, a hned byla osvobozena.
Na otázku, jak o tom věděla, odvětila, že nejdříve viděla ránu a potom viděla, že je osvobozena.
Otázána, zda byla přítomna, když jí dělala znamení kříže, řekla, že ne, slyšela však, že tak se to stalo a že tak to udělala.
Na dotaz, kdy to bylo, řekla, že si nepamatuje den ani měsíc, ani kolik dní to bylo předtím, ani kolik potom. Ale že ji viděla zdravou a osvobozenou hned po tom dni, kdy se říkalo, že jí svatá Klára udělala znamení kříže.
2960
17. Dále řekla tato svědkyně, že na tom místě, kde paní Klára obvykle přicházela k modlitbě, viděla shora velkou záři, takže myslila, že je to plamen z hmotného ohně.
Na otázku, kdo to viděl kromě ní, odpověděla, že tehdy to viděla jen ona sama.
Otázána, jak dlouho předtím se to stalo, odpověděla, že to bylo předtím, než paní onemocněla.
2961
18. Vypověděla také, že chlapeček z města Spoleta jménem Matějíček starý tři či čtyři roky si strčil malý kamínek do nosní dírky tak, že jej nebylo možno žádným způsobem vytáhnout; a vypadalo to, že chlapeček je v nebezpečí.
Přivedli ho ke svaté Kláře, a když ta nad ním udělala znamení svatého kříže, hned mu ten kamínek vypadl z nosu a chlapeček byl osvobozen.
Na otázku, kdo při tom byl, odpověděla, že bylo přítomno více sester, ale ty už jsou nyní mrtvé.
Otázána, jak dlouho je to, co se to stalo, odpověděla, že si nevzpomíná, že však ona sama nebyla při tom, když svatá Matka mu udělala znamení kříže. Tvrdila však, že to ví tak, že to slyšela od ostatních sester, a že viděla toho chlapečka uzdraveného buď v ten den nebo den potom, co byl uzdraven.
2962
19. Vypověděla rovněž, že nemyslela, že by ona ani žádná jiná sestra mohla plně mluvit o svatosti a velikosti života paní Kláry svaté paměti, kdyby jim nevnukl Duch svatý, aby to řekly.
Ta, když byla vážně nemocná, nikdy nechtěla vynechat obvyklé modlitby.
2963
20. Vypověděla také, že když jednou v době války o Assisi někteří Saracéni vystoupili na zeď a sestoupili dovnitř kláštera sv. Damiána, svatá Matka paní Klára, která tehdy byla těžce nemocná, pozdvihla se na lůžku, nechala zavolat sestry a posilovala je, aby se nebály. A na modlitbu Pán osvobodil klášter a sestry od nepřátel. A ti Saracéni, kteří už tam vstoupili, odešli.
2964
21. Řekla též, že pro ctnosti a milosti, které jí Bůh uštědřil, všichni, kdo ji znali, považovali ji za světici.
2965
22. Dále řekla, že obzvlášť tolik milovala chudobu, že ani papež Řehoř ani biskup z Ostie nemohli ji nikdy přimět, aby souhlasila, že přijme nějaké vlastnictví.
Naopak, blažená Klára nechala prodat své dědictví a rozdat chudým.
Na otázku, jak ví o těchto věcech, odpověděla, že byla přítomna a slyšela, když jí pan papež říkal, že chce, aby přijala vlastnictví; tento papež přišel osobně do kláštera sv. Damiána.
2966
23. Řekla také, že Matka svatá Klára poznala duchem, že jedna z jejích sester, jménem sestra Andrea, která měla v krku krtice (tuberkulózu mízních uzlin), v noci si rukama stiskla krk tak, že ztratila řeč. Proto k ní hned poslala jednu sestru, aby jí pomohla.
2967
Sestra FILIPA, dcera pána LEONARDA de GISLERIO, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla: Že čtyři roky po tom, co svatá Klára vstoupila do řehole na kázání svatého Františka, vstoupila i svědkyně do této řehole, neboť jí tato světice ukázala, jak náš Pán Ježíš Kristus pro spásu lidského rodu snesl utrpení a zemřel na kříži. Tím pohnuta se svědkyně rozhodla vstoupit do řehole a spolu s ní konat pokání. A byla s paní Klárou od té doby až do dne její smrti, téměř třicet osm let.
2968
2. Vypověděla rovněž, že svatost života a počestnost mravů blažené Matky byla taková, že ani ona ani žádná ze sester si ji nemohla zcela vysvětlit. A že paní Klára, tak jak byla panna od svého dětství, zůstala pannou, když byla vyvolena Pánem. A že podle svědkyně i podle ostatních sester není žádných pochyb o její svatosti.
Ba co více, že dříve než svatá Klára vstoupila do řehole, byla považována za svatou ode všech, kdo ji znali. A to bylo pro velkou počestnost života a pro četné ctnosti a milosti, které Pán Bůh do ní vložil.
2969
3. Řekla rovněž tato svědkyně; že od té doby, co svatá Klára vstoupila do řehole, Pán rozmnožil její ctnosti a milosti, že však vždy byla velmi pokorná a zbožná, laskavá a velice milovala chudobu, přičemž měla soucit se zarmoucenými.
Byla vytrvalá v modlitbě, její chování a řeči byly vždy o Božích věcech, takže nikdy nepropůjčovala ani svůj jazyk ani uši věcem světským.
2970
4. Krotila své tělo drsným oděvem, někdy měla šaty udělané z žíněných provazů nebo z koňských žíní. A měla jediný hábit a jeden plášť z hrubého plátna. Její lůžko bylo z chrastí z vinné révy, a tím se po nějakou dobu spokojila.
2971
5. Také sužovala tělo tím, že nic nejedla po tři dny v týdnu, totiž v pondělí, středu a pátek; a v ostatní dny se postila o chlebě a vodě.
2972
6. Nicméně byla vždy veselá v Pánu, nikdy ji nebylo vidět rozčilenou, a její život byl zcela andělský. A takovou milost jí dal Pán, že často, když byly sestry nemocné, blažená udělala rukou znamení kříže a tak je osvobozovala.
2973
7. Vypověděla dále, že blažená Matka měla zvláštní milost hojných slz a měla velký soucit se sestrami a s ubohými. A zvláště vylévala mnoho slz, když přijímala tělo našeho Pána Ježíše Krista.
2974
8. Na otázku, jak ví všechny tyto věci, odpověděla: Protože svědkyně byla třetí sestrou paní Kláry, znala ji od dětství a od té doby vždy byla s ní a tyto věci viděla.
2975
9. Rovněž řekla, že blažená Matka byla tak pokorná, že ve všem pohrdala sebou samou, pokládala se za nicotnou v porovnání s ostatními sestrami, ponižovala se vůči všem, sloužila jim, nalévala jim vodu na ruce, umývala sedadla nemocných sester vlastníma rukama a umývala nohy dokonce i služebným sestrám.
Proto jednou, když umývala nohy jedné služebné kláštera, chtěla jí políbit nohy, ta však se snažila odtáhnout nohu, avšak neopatrně, a přitom kopla svatou Matku do úst. Ta se však ve své pokoře s tím nespokojila, ale políbila chodidlo nohy této služebnice.
Otázána, jak to ví, odpověděla, že to viděla, protože při tom byla.
2976
10. Na dotaz, které byly ty sestry uzdravené blaženou Klárou znamením kříže, řekla svědkyně, že to byla sestra Benvenuta, dcera paní Diambry, která, když měla po dvanáct let velkou ránu pod paží, a byl to vřed, když jí tato paní udělala znamení kříže spolu s modlitbou Páně, totiž Otče náš, byla osvobozena od této rány.
2977
11. Řekla dále, že sestra Amata, řeholnice tohoto kláštera, byla těžce nemocná vodnatelností a horečkou a měla nadmuté břicho. Když. přijala od svaté Matky znamení kříže a ta se jí dotkla svýma rukama, druhý den ráno byla uzdravena tak, že byla štíhlá jako osoba s dobrým zdravím.
Otázána, jak to ví, odpověděla, že viděla, když jí svatá Matka udělala znamení kříže a dotkla se jí, a viděla, že byla dlouho předtím nemocná, a od nynějška příští den a nadále ji viděla zdravou.
2978
12. O osvobození bratra Štěpána vypověděla totéž co řekla výše uvedená svědkyně sestra Benvenuta.
2979
13. Rovněž řekla, že byla taková milovnice chudoby, že když almužníci kláštera přinášeli jako almužnu celé chleby, kárala je, zkoumala a říkala: »Kdo vám dal tyto celé chleby?« A to říkala, protože raději dostávala jako almužnu kousky chleba než celé.
2980
14. A nikdy ji ani papež, ani ostijský biskup nemohli přimět, aby přijala nějaké vlastnictví. A privilegium chudoby, které jí bylo uděleno, měla v nesmírné úctě a zachovávala je dobře a pečlivě v obavě, aby o ně nepřišla.
2981
15. Uvedená svědkyně vypověděla dále, že jeden chlapeček, synáček pana Jana, syna prokurátora sester pana Jana, měl těžkou horečku; toho dovedli k Matce svaté Kláře, a když ta mu udělala znamení kříže, byl osvobozen.
Otázána, jak to ví, odpověděla: Protože byla přítomna, když chlapeček přišel a když se ho blažená Matka dotkla a udělala mu znamení kříže.
Na otázku, zda chlapeček právě tehdy měl horečku a zda ho viděla potom uzdraveného, odpověděla, že tak vypadal, a říkalo se to tak, že tehdy měl horečku, od té doby už ho však neviděla, protože potom chlapeček odešel z kláštera, jeho otec však jí řekl, že hned byl uzdraven.
2982
16. Tato svědkyně rovněž vypověděla, že když jedna sestra jménem Andrea z Ferrary trpěla na krtice v krku, paní Klára poznala duchem, že byla velmi pokoušena úsilím uzdravit je. Proto jednou v noci, když byla dole v ložnici, stiskla si sestra Andrea vlastníma rukama krk takovým způsobem a tak silně, že ztratila řeč: a to poznala svatá Matka duchem. Proto bez meškání zavolala svědkyni, která spala vedle ní, a řekla jí: »Jdi rychle dolů do ložnice, kde je těžce nemocná sestra Andrea; ohřej jí vajíčko a dej jí ho vypít; a až znovu nabude řeč, přiveď ji ke mně.« A tak se to stalo.
A když se paní vyptávala sestry Andrey, co jí bylo či co udělala, sestra Andrea jí to nechtěla říci. Nato jí paní řekla všechno po pořádku, jak se to stalo. A to se rozšířilo mezi sestrami.
2983
17. Také řekla tato svědkyně, že paní Klára osvobodila jednu sestru jménem Kristiánu od hluchoty na jedno ucho, kterou trpěla dlouhou dobu.
2984
18. Vypověděla dále, že v čase války o Assisi, když sestry měly velký strach, že přijdou Tataři a Saracéni a jiní nepřátelé Boha a církve svaté, blažená Matka je začala povzbuzovat a říkala: »Mé sestry a dcery, nebojte se, neboť bude-li Bůh s námi, nepřátelé nám nebudou moci ublížit. Důvěřujte v našeho Pána Ježíše Krista, protože on nás osvobodí. Já chci být vaší zárukou, že neudělají nic zlého: a jestliže přijdou, položte mě před ně.«
Jednoho dne, když přišli nepřátelé dobýt město Assisi, někteří Saracéni vylezli na zeď kláštera a sestoupili dovnitř; proto sestry měly velký strach. Avšak přesvatá Matka je všechny povzbuzovala a s pohrdáním mluvila o jejich síle: »Nebojte se, protože nám nebudou moci uškodit.« A když to řekla, uchýlila se o pomoc k obvyklé modlitbě. Síla této modlitby byla taková, že tito nepřátelští Saracéni bez toho, že by udělali nějakou škodu, utekli, jako by byli hnáni, a nikoho z domu se ani nedotkli.
Otázána, jak tyto věci ví, odpověděla: Protože byla při tom. Na otázku po měsíci a dni řekla, že si nevzpomíná.
2985
19. Rovněž vypověděla, že když Vitale de Aversa vyslaný císařem přišel s velkým vojskem obléhat město Assisi, byl z toho velký strach, třebas paní Kláře bylo sděleno, že město nebude dobyto a v nebezpečí, avšak Vitale prohlásil, že neodtáhne, dokud město nedobude.
Když toto slyšela paní, svěřila se moci Boží, nechala svolat všechny sestry a přinést popel, jímž si posypala celou hlavu, kterou si předtím nechala ostříhat.
Potom sama posypala popelem hlavy všech sester a přikázala jim, aby se odebraly k modlitbě, aby Pán Bůh osvobodil město.
A tak se stalo; neboť příští den v noci tento Vitale odtáhl s celým svým vojskem.
2986
20. Svědkyně také vypověděla, že když byla tato paní a svatá Matka blízká smrti, večer v noci na sobotu (z 8. na 9. 8. 1253) tato blažená Matka začala mluvit takto: »Jdi bezpečně v pokoji, neboť budeš mít dobrý doprovod: vždyť ten, který tě stvořil, předem tě posvětil; a potom, co tě stvořil, vložil do tebe Ducha svatého a vždy tě střežil jako matka své dítě, které miluje.« A připojila: »Buď veleben, Pane, ty, který jsi mne stvořil.«
A mnoho věcí mluvila o Trojici tak tiše, že sestry to nemohly dobře slyšet.
2987
21. Svědkyně řekla jedné sestře, která tam byla: »Ty máš dobrou paměť, zapamatuj si dobře, co paní říká.« Paní to slyšela a řekla sestrám, které byly přítomné: »Tolik si podržíte v mysli z těchto věcí, které nyní říkám, kolik vám dovolí ten, který mi je nechává vyslovit.«
2988
22. Jedna sestra jménem Anastázie se také zeptala paní, s kým nebo ke komu mluví slova, která byla uvedena výše; a ona jí odpověděla: »Mluvím ke své duši.«
2989
23. Svědkyně připojila, že po celou noc předcházející den, v kterém odešla z tohoto života, napomínala své sestry a mluvila k nim. A nakonec vykonala svou zpověď tak krásnou a dobrou, že svědkyně nikdy takovou neslyšela. A tuto zpověď vykonala, protože měla pochybnosti, zda se někdy neprovinila proti víře, kterou slíbila na křtu.
2990
24. A pan papež Inocenc ji přišel navštívit, když byla vážně nemocná. Řekla potom sestrám: »Moje dcerušky, vzdejte chvály Bohu, neboť nebe a zem nepostačují na takové dobrodiní, kterého se mi dnes dostalo od Boha, vždyť jsem ho dnes přijala v Nejsvětější svátosti a viděla jsem i jeho náměstka.«
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděla: Protože jsem je viděla a byla při tom.
Dotázána, jak dlouho to bylo před smrtí paní Kláry, odpověděla, že několik dní.
2991
25. Svědkyně rovněž vypověděla, že paní Klára byla tak pilná v nazírání (kontemplaci), že když v den před Velkým pátkem přemítala o umučení Páně, zůstala téměř beze smyslů po celý tento den a velkou část následující noci.
2992
26. O nádobě s olejem vypověděla totéž co řekly předcházející svědkyně s přísahou o slyšeném.
2993
27. Otázána také na ostatní sestry, které byly uzdraveny, odpověděla, že jich bylo uzdraveno více, které později zemřely.
2994
28. Svědkyně dále vypověděla, jak paní Klára vypravovala sestrám, že když ji její matka nosila pod srdcem, šla do kostela a zatímco stála u kříže a úpěnlivě se modlila a prosila Boha, aby byl při ní a pomohl jí v nebezpečí porodu, uslyšela hlas, který jí říkal: »Porodíš světlo, které silně ozáří svět.«
2995
29. Paní Klára také vyprávěla, že jednou ve vidění se jí zdálo, že nese svatému Františkovi nádobu s chladnou vodou a ručník na utření rukou. Vystupovala po vysokém schodišti: šla však tak lehce, jako kdyby kráčela po rovině. Když došla k svatému Františkovi, ten vyňal ze záňadří prs a řekl panně Kláře: »Pojď, vezmi a pij!« Když se napila, světec ji napomenul, aby se napila znovu; a když pila, to, co pila, bylo tak sladké a příjemné, že to nijak nedokáže vysvětlit.
A když se napila, prsní bradavka zůstala mezi rty blažené Kláry; když pak uchopila prsty to, co jí zůstalo v ústech, zdálo se jí, že je to zlato tak vyleštěné a zářící, že se v něm viděla celá jako v zrcadle.
2996
30. Paní Klára rovněž vypravovala, jak v noci Narození Páně minulého roku (1252), když se pro těžkou nemoc nemohla zdvihnout z lůžka, aby šla do kaple, sestry šly jako obvykle všechny na jitřní hodinku a zanechaly ji samotnou.
Tu s povzdechem řekla: »Pane Bože, vidíš, že jsem tady zůstala sama s tebou.«
Tehdy náhle začala slyšet varhany a zpěvy a celou bohoslužbu bratří z kostela svatého Františka, jako kdyby tam byla přítomna.
2997
31. Tyto a mnohé jiné zázraky vypravovala svědkyně z vlastního poslechu a doslechu o řečené paní Kláře, která předtím byla první Matkou a abatyší kláštera sv. Damiána, a byla první v tomto řádu.
Vznešená rodem a příbuzenstvem, bohatá pozemskými věcmi, tolik si zamilovala chudobu, že celé své dědictví prodala a rozdělila chudým. A tolik milovala tento řád, že nechtěla nikdy ani v nejmenší věci slevit v zachovávání tohoto řádu, a to ani když byla nemocná.
2998
32. A na konci svého života svolala všechny své sestry a odporučila jim naléhavě privilegium chudoby. Velmi toužila, aby měla řeholi řádu potvrzenu bulou, aby aspoň jednoho dne mohla tuto bulu přitisknout ke svým rtům a potom druhý den zemřít: a tak, jak si to přála, tak se i stalo, přišel totiž jeden bratr s listem opatřeným bulou, který uctivě uchopila, a třebaže byla blízká smrti, sama si položila tuto bulu na ústa, aby ji políbila.
A potom příští den odešla řečená paní Klára z tohoto života k Pánu, opravdu jasná bez poskvrny, bez zatemnění hříchem, odešla do jasnosti věčného světla. O tom nepochybuje svědkyně ani všechny sestry ani všichni ostatní, kteří znali její svatost.
2999
Sestra AMATA, dcera pána MARTINA z COCCORANO, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla: Že je to asi dvacet pět let, co vstoupila do této řehole; a že znala svatou Kláru, a ona svědkyně vstoupila do řehole na napomenutí a povzbuzení této světice. Ta jí říkala, že jí vyprosila u Boha milost, aby nedovolil, že by byla oklamána světem, a aby nezůstala ve světě.
A svědkyně byla tělesnou příbuznou této světice, proto ji považovala za matku.
3000
2. A znala její chování a slyšela, jak se obrátila; a že na povzbuzování a kázání svatého Františka přijala řeholi; ačkoliv už předtím byla považována za svatou ode všech, kteří ji znali, pro mnohé milosti a ctnosti, kterými ji Bůh obdařil, jak to o ní slyšela z veřejného mínění.
3001
3. A od té doby, co svědkyně vstoupila do řehole, byla stále s ní; proto poznala svatost chování jejího života, a tato svatost spočívala v Božích darech a v ctnostech, jimiž ji Bůh obdařil a které si žádným způsobem nedokázala vysvětlit, přitom všechny společně v ní byly: dokonalé panenství, laskavost, mírnost, soucit k sestrám a také další.
3002
4. V modlitbě a nazírání byla vytrvalá; a když se vracela od modlitby, její tvář se zdála jasnější a krásnější než slunce. A její slova vydávala nevýslovnou sladkost tak, že celý její život se zdál nebeský.
3003
5. V střídmosti v jídle byla tak přísná, že se zdálo, že ji živí andělé. Opravdu trýznila své tělo tak, že tři dny v týdnu, totiž v pondělí, středu a pátek nejedla nic, a v ostatní dny se postila o chlebě a vodě, a to až do té doby, kdy jí svatý František přikázal, aby v uvedené dny, kdy nejedla nic, pojedla aspoň něco. Potom z poslušnosti jedla trochu chleba a pila málo vody.
3004
6. O strohosti šatu a lůžka vypověděla totéž co předchozí svědkyně sestra Filipa.
3005
7. Tato svědkyně řekla, že když sama byla těžce nemocná vodnatelností, horečkou a kašlem a měla bolesti v boku, svatá Klára jí udělala vlastní rukou znamení kříže, a hned ji osvobodila.
Na otázku, která slova světice říkala, odpověděla, že když na ni vložila ruku, prosila Boha, aby, bude-li to lepší pro její duši, osvobodil ji od těchto nemocí. A tak byla bez prodlení osvobozena.
Na dotaz, jakou dobu předtím byla nemocná, řekla, že třináct měsíců; od té doby však že už tu nemoc neměla. Měla tehdy silně oteklé břicho, takže sotva mohla sklonit hlavu.
A tak ji pro zásluhy této světice Pán dokonale osvobodil.
3006
8. Podobně paní Klára osvobodila některé sestry od jejich nemocí tím, že jim rukou udělala znamení kříže.
Otázána, které byly tyto sestry, odpověděla: sestra Benvenuta, dcera paní Diambry, která měla pod paží nějaké velké rány, v kterých bylo pět vředů, a měla tuto nemoc asi jedenáct let. A když jí paní udělala znamení kříže, byla osvobozena.
Na dotaz, jak to ví, odpověděla, že ty vředy zmizely; a ona už od té doby neměla tu nemoc.
Na otázku, jaká nemoc to byla, odpověděla, že se nazývala píštěle.
3007
9. Řekla rovněž, že jiná sestra jménem Cecilie měla těžký kašel, který ji přepadal hned jak začala jíst tak, že se zdálo, že se zadusí. Proto svatá Matka jednou v pátek jí dala kus koláče, aby ho snědla: ona si ho vzala s velkou obavou; přesto na příkaz svaté Matky ho snědla, a od té doby už nepocítila tuto nemoc.
Na otázku, jak dlouho předtím měla tuto nemoc, řekla, že si nevzpomíná, ale myslí, že ji měla dlouhý čas.
3008
10. Vyprávěla také, že jiná sestra jménem Kristiána byla dlouho hluchá na jedno ucho, dokonce dříve než vstoupila do kláštera, i potom. Přesto paní Klára se jí dotkla hluchého ucha, udělala jí znamení kříže a byla osvobozena.
Řekla, že si už nevzpomíná na další sestry, přestože mnohé další byly osvobozeny.
3009
11. Rovněž vypověděla, že jeden chlapeček z Perugie měl na oku nějakou skvrnu, která mu je celé pokrývala. Proto ho přivedli k svaté Kláře, která se dotkla oka chlapečka a potom mu udělala znamení kříže. Nato řekla: »Doveďte ho k mojí matce sestře Hortuláně (která byla v klášteře sv. Damiána), ať nad ním udělá znamení kříže.« Když se to stalo, chlapeček byl osvobozen: proto svatá Klára říkala, že ho osvobodila její matka; a naopak matka říkala, že ho osvobodila její dcera paní Klára. A tak každá z nich ponechávala tuto milost druhé.
Otázána, jakou dobu předtím viděla chlapečka s tou skvrnou, odpověděla, že ho viděla s tou skvrnou, když ho přivedli do kláštera k paní Kláře; ale neviděla ho ani předtím, ani potom, co byl uzdraven, protože rychle odešel z kláštera. Svědkyně byla stále uzavřena v klášterní klauzuře po celý uvedený čas.
3010
12. Otázána na pokoru světice, řekla s přísahou totéž, co vypověděla předchozí svědkyně sestra Filipa.
3011
13. Také o její lásce k chudobě a k modlitbě vypověděla to, co už řekla sestra Filipa.
3012
14. Svědkyně rovněž vypověděla, že když měly sestry strach z příchodu Saracénů, Tatarů a jiných nevěřících, žádaly svatou Matku, aby uprosila Pána o uchránění kláštera. A svatá Matka jim odpověděla: »Mé sestry a dcery, nebojte se, protože Pán vás ochrání. Já budu vaší zárukou: a kdyby se stalo, že by nepřátelé vnikli až dolů do kláštera, položte mne před ně.« A tak potom na modlitby této svaté Matky klášter, sestry a majetek zůstaly bez jakékoli pohromy.
3013
15. O obléhání a osvobození města Assisi řekla totéž co sestra Filipa.
3014
16. O zázraku Matky svaté Kláry, o vidění svaté Kláry, o prsu svatého Františka a o zázraku v noci Narození Páně: o všech těchto věcech vypověděla totéž co sestra Filipa. Připojila však, že slyšela od paní Kláry, že v oné noci Narození Páně viděla též jesličky našeho Pána Ježíše Krista.
3015
17. Svědkyně dále řekla, že Pán se dobře postaral, aby první v tomto řádu byla tak svatá, že u ní nebylo vidět žádnou vadu, naopak byly na ní vidět soustředěny všechny ctnosti a milosti, a to tak, že zatímco ještě žila, byla považována za svatou ode všech, kdo ji znali. Byla vznešená tělesným původem, mnohem vznešenější však byla zachováváním svaté řehole a svého řádu. Dokonce ani v době své nemoci nechtěla v něčem úlevu z tohoto řádu, a takto ve své svatosti vedla sebe a své sestry po téměř čtyřicet let.
3016
18. Své sestry měla ráda jako sebe samu. A sestry ji za živa i po smrti měly v úctě jako světici a Matku celého řádu. Prohlásila také, že o její svatosti a dobrotě více mluví její vlastnosti a ctnosti, než by dokázala nebo mohla vypovědět.
3017
19. Rovněž vypověděla, že když se paní Klára blížila k odchodu z tohoto života, to je v pátek před svou smrtí, řekla svědkyni, která s ní zůstala sama: »Vidíš ty Krále slávy, kterého já vidím?«
A to jí řekla vícekrát, a několik dní potom zesnula.
3018
20. Svědkyně také řekla, že slyšela od jedné paní z Pisy, že Pán ji osvobodil od pěti zlých duchů pro zásluhy svaté Kláry, a že zlí duchové vyznávali, že modlitby paní Kláry je vypudily. Proto tato paní přišla do kláštera na místo, kde se mluví se sestrami, za tím účelem, aby vzdala díky nejdříve Bohu a potom paní Kláře.
Otázána, před jakým časem se to stalo, odpověděla, že asi před čtyřmi léty.
3019
Sestra KRISTIÁNA, dcera pána KRISTIÁNA de PARISSE, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla: Že když byla ona svědkyně dlouhou dobu hluchá na jedno ucho a vyzkoušela mnoho léků, které jí nikdy nic nepomohly, nakonec svatá Klára jí poznamenala hlavu znamením kříže a dotkla se jí ucha. A tak bylo její ucho otevřeno a ona slyšela velmi dobře.
Otázána, kdy se to stalo, řekla, že asi před rokem.
Na otázku, který měsíc a den, odpověděla: v červnu nebo v červenci; den si nepamatuje.
3020
2. Tato svědkyně rovněž řekla, že si žádným způsobem nedokáže vysvětlit svatost života paní Kláry a počestnost jejích zvyků. Že věří pevně, že byla plná milostí, ctností a svatého působení. A že myslí, že všechno, co se dá říci o nějaké svaté ženě po Panně Marii, to se vpravdě může říci o ní; že však je pro ni nemožné vypovědět všechny její ctnosti a milosti.
3021
3. O osvobození sestry Benvenuty od ran řekla totéž, co vypověděla výše uvedená svědkyně sestra Amata.
3022
4. Řekla dále, že to ještě není sedm let od té doby, co ona svědkyně vstoupila do kláštera.
3023
5. Vypověděla rovněž, že klášterní dvéře, které byly velmi těžké, padly jednou na paní Kláru, a sestra jménem Angeluccia ze Spoleta silně vykřikla a myslela, že je mrtvá, sama však nemohla zdvihnout ty dvéře, které celé ležely na paní. Proto svědkyně a ostatní sestry běžely (pro pomoc); a svědkyně viděla, že dvéře stále na ní ležely, byly tak těžké, že je sotva dokázali tři bratři zdvihnout a usadit na jejich místo.
Avšak paní řekla, že se jí nic nestalo, ale že (dvéře) ležely na ní jako plášť.
Na dotaz, před jakou dobou se to stalo, odpověděla, že to je asi sedm let, a bylo to v měsíci červenci v oktávě svátku sv. Petra.
3024
Sestra CECILIE, dcera pána GUALTIERI CACCIAGUERRA ze SPELLO, řeholnice kláštera sv. Damiána, vypověděla pod přísahou: Že slyšela o svaté pověsti paní Kláry, tehdy už abatyše kláštera, což může být asi čtyřicet tři let, když tato paní byla představenou sester. A tato svědkyně vstoupila do řehole tři léta potom, co sama tato paní na kázání svatého Františka vstoupila do řehole.
A svědkyně tam vstoupila na povzbuzení paní Kláry a bratra Filipa (Dlouhého) dobré paměti.
A od té doby stále, to jest po čtyřicet let, byla pod svatým vedením paní Kláry, o jejímž životě svědkyně nebyla schopna plně vypovědět, jaký byl chvályhodný a podivuhodný, a o jejím svatém chování.
3025
2. Proto ji Bůh vyvolil za matku panen a první a hlavní abatyši řádu, aby střežila stádce a svým příkladem utvrzovala v předsevzetí svaté řehole ostatní sestry klášterů tohoto řádu. A opravdu byla nejbedlivější v povzbuzování a péči o sestry, měla soucit s nemocnými sestrami, starala se o jejich služby a podřizovala se pokorně dokonce i nejmenším služebným sestrám, a vždy pohrdala sebou samou.
3026
3. Bděla na modlitbách ve vznešeném nazírání tak, že někdy, když se vracela z modlitby, její tvář se zdála jasnější než obvykle, a z jejích úst vycházela určitá sladkost.
3027
4. Při modlitbě prolévala hodně slz, avšak vůči sestrám projevovala duchovní radost. Nikdy se nerozčílila, ale s velkou mírností a laskavostí poučovala sestry a někdy, když bylo třeba, bedlivě je kárala.
3028
5. Nikdy nechtěla odpustit svému tělu; ze začátku byla velmi přísná v lůžku a oblékání; a v jídle a pití byla co nejzdrženlivější, takže se zdálo, že vede andělský život, a její svatost byla zjevná všem těm, kdo ji znali nebo o něm slyšeli.
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděla, že byla s ní téměř čtyřicet let, a viděla její svatý život a chování; taková věc by nemohla žádným způsobem být, kdyby Pán jí nevlil vrchovatě uvedené milosti i mnohé jiné, které nedokáže vyjmenovat a kterými byla ozdobena.
3029
6. Řekla také, že paní Klára měla takový žár ducha, že ráda chtěla vytrpět mučednictví z lásky k Pánu: a to projevila, když uslyšela, že v Maroku byli umučeni jistí bratři, říkala, že by tam chtěla jít. Pro to svědkyně plakala: a to bylo dříve než tak onemocněla.
Na dotaz, kdo byl při tom, odpověděla, že ty, které při tom byly, už zemřely.
3030
7. O pokoře světice a o přísnosti lůžka a oděvu, o její zdrženlivosti a postu řekla totéž co sestra Filipa. Připojila rovněž, že vlastníma rukama umývala sedadla nemocných sester, v kterých někdy byli červi. A jak sama paní říkala, necítila z nich žádný zápach, ale spíše z nich cítila příjemnou vůni.
3031
8. Rovněž řekla, že Pán jí dal milost, že když svou rukou udělala kříž, uzdravila více sester z jejich nemocí, a to sestru Amatu, sestru Benvenutu, sestru Kristiánu, sestru Andreu, jak řekla sestra Filipa, která podala svědectví výše; a osvobodila i samu sestru Cecilii, jak řekla sestra Amata.
3032
9. A viděla některé jiné, kteří byli přivedeni do kláštera za svatou Matkou, aby byli vyléčeni; a ona udělala nad nimi kříž, a byli osvobozeni. Nedokázala je však vyjmenovat, ani je už pak neviděla, ani předtím je nikdy neviděla, neboť svědkyně byla stále v klášterní klauzuře.
3033
10. O lásce k chudobě a o ctnosti modlitby paní Kláry a o osvobození města a kláštera řekla to, co sestra Filipa.
3034
11. Vypověděla též, že vždy, když mělo přijít nějaké nebezpečí, všechny sestry na příkaz svaté Matky se utíkaly o pomoc k modlitbě.
3035
12. Svědkyně také vypověděla, že slyšela od matky svaté Kláry, že když tuto dceru nosila pod srdcem a stála před křížem a modlila se, aby jí Pán pomohl v nebezpečí porodu, uslyšela hlas, který ji řekl, že porodí velké světlo, které velmi osvítí svět.
Na otázku, v kterou dobu to bylo, že to slyšela, odpověděla, že to bylo přibližně tehdy, když svatý František odešel z tohoto života.
3036
13. Rovněž vypověděla o vidění prsu svatého Františka to, co sestra Filipa, vyjma že si nepamatovala to, co ona řekla o prsní bradavce, že zůstala svaté Kláře v jejích ústech.
3037
14. Řekla dále, že paní Klára nechtěla nikdy zůstat nečinná, ani po čas své nemoci, v které odešla z tohoto života, a nechala se pozdvihnout na lůžku, aby mohla sedět, a předla. Z toho (z příze) nechala pak udělat jemné plátno a z něho četné korporály a bursy na ně, pokryté hedvábím nebo sametem; potom je poslala k biskupovi Assisi, aby je posvětil; a nato je rozeslala do kostelů města a biskupství Assisi.
3038
15. Vypověděla rovněž, že paní Klára měla ducha proroctví, takže když jí jednoho dne svatý František poslal pět žen, aby byly přijaty do kláštera, svatá Klára se postavila proti a přijala z nich jen čtyři, avšak o páté prohlásila, že ji nechce přijmout, protože by v klášteře nevydržela, i kdyby tam byla tři roky. Když ji však potom na četná naléhání přijala, ta žena tam zůstala sotva půl roku.
Otázána, kdo byla ta žena, odpověděla, že to byla paní Gasdia, dcera Taccolo. A to bylo, když ještě svatý František žil.
Na otázku, kdo byl při tom, když svatá Klára vyslovila ta slova, odpověděla, že tam byla její rodná sestra Anežka, která nedávno odešla z tohoto života; na ostatní sestry si nepamatuje.
3039
16. Vypověděla také, že jednoho dne, když sestry měly jen půlku chleba, zatímco druhá půlka byla poslána bratřím, kteří bydleli venku, paní přikázala svědkyni, aby z této půlky chleba udělala padesát krajíčků a donesla je sestrám, které zasedly ke stolu. Tu řekla svědkyně paní Kláře: »Aby se z toho udělalo padesát krajíčků, byl by třeba takový zázrak, jaký udělal Pán s pěti chleby a dvěma rybami.«
Avšak paní jí řekla: »Jdi a udělej, jak jsem ti řekla.« A tak Pán rozmnožil ten chléb takovým způsobem, že z něj udělala padesát dobrých a velkých krajíců, jak jí svatá Klára přikázala.
3040
17. Také o dveřích, které padly na paní, a jak zůstala bez úrazu, vypověděla ve všem totéž, co řekla sestra Kristiána, a řekla, že to viděla, protože stála vedle.
3041
1. Sestra BALVÍNA, dcera pána MARTINA z COCCORANO, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla: Že svědkyně žila v klášteře sv. Damiána více než třicet šest let pod vedením svaté paměti paní Kláry, tehdy abatyše řečeného kláštera, jejíž život a chování ozdobil Pán Bůh četnými dary a ctnostmi, které jinak nelze spočíst.
3042
2. Že tedy tato paní zůstala pannou od svého narození; mezi sestrami byla nejpokornější ze všech a měla takový žár ducha, že z lásky k Bohu by byla ráda snesla mučednictví na obranu víry a svého řádu. Dříve než onemocněla, toužila jít do Maroka, kde, jak se říkalo, byli bratři přivedeni k mučednictví.
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděla svědkyně, že s ní byla po celý uvedený čas, a viděla a slyšela tuto lásku k víře a k řádu, kterou paní měla.
3043
3. Řekla, jak byla velmi pečlivá a bedlivá v modlitbě a nazírání i při povzbuzování sester; a k tomu směřovaly všechny její záměry.
3044
4. O její pokoře, ctnosti jejích modliteb, přísnosti v odívání a na lůžku, zdrženlivosti a postu vypověděla všechno to, co o tom řekla sestra Filipa, vyjma že neviděla lůžko z roští, slyšela však o tom mluvit, že ho měla po nějaký čas. Viděla však, že měla lůžko z hodně hrubé desky.
3045
5. Rovněž o umývání sedadel nemocných sester řekla totéž, co vypověděla sestra Cecilie.
3046
6. O osvobození města Assisi, když je obléhal Vitale de Aversa, a o osvobození kláštera od Saracénů a jiných nepřátel svými modlitbami řekla to co sestra Filipa.
3047
7. Také o zázracích na svých sestrách, když nad nimi udělala znamení kříže svou rukou, řekla to co sestra Filipa. Připojila, že podobně světice osvobodila sestru Benvenutu z Perugie od nemoci, kterou ztratila hlas, když jí udělala znamení kříže.
3048
Na dotaz, jak to ví, odpověděla, že to slyšela přímo od ní.
8. O lásce k chudobě a privilegiu chudoby vypověděla to co sestra Filipa.
3049
9. Svědkyně rovněž vypověděla, že slyšela od paní Kláry, jak v noci Narození Páně minulého roku slyšela jitřní hodinku a ostatní bohoslužbu, která se konala v tuto noc v kostele svatého Františka, jako kdyby tam byla přítomná. Proto řekla svým sestrám: »Vy jste mne tu nechaly samotnou a šly jste do kaple na jitřní hodinku, avšak Pán se o mne dobře postaral, když jsem se nemohla zdvihnout z lůžka.«
3050
10. Řekla také, že slyšela od paní o vidění prsu svatého Františka, jak to vypověděla sestra Filipa.
3051
11. Dále svědkyně vypověděla, že by ve své prostotě nedokázala žádným způsobem vyjmenovat dobra a ctnosti, které měla, totiž: její pokoru, laskavost, trpělivost a další ctnosti, kterými oplývala, takže pevně věřila, že po Panně Marii žádná žena neměla větší zásluhy než tato paní.
Otázána, jak to ví, odpověděla, že o mnohých jiných světicích slyšela v jejich legendách o jejich svatosti, avšak svatost života této paní Kláry viděla po celý uvedený čas, vyjma rok a pět měsíců, kdy na příkaz paní Kláry byla v klášteře v Arezzu v doprovodu jedné ženy, která tam byla poslána.
A tato svědkyně, protože byla tělesná příbuzná svaté Kláry, všímala si bedlivě jejího života a zvyků, a když tento život pozorovala, připadal jí velmi zázračný.
Otázána, proč jí připadal zázračný, odpověděla: pro velké odříkání, které, jak se zdálo, nemohla snést jako člověk, a pro jiné téměř nesčetné zázračné věci, které Bůh působil skrze ni a v ní, tak jak bylo řečeno výše.
3052
12. Svědkyně připojila, že ona sama, když byla nemocná, jednou v noci byla velmi trápena těžkou bolestí v kyčli; začala naříkat a stěžovat si. Paní se jí ptala, co jí je. Tu jí svědkyně vypověděla svou bolest, a Matka se jí vrhla přímo na tuto kyčel v místě bolesti a potom tam položila šátek, který měla na své hlavě, a hned se od ní bolest zcela vzdálila.
Na dotaz, kdy to bylo, odpověděla: Je to víc než dvanáct let.
Na otázku, kdo byl při tom, odpověděla, že ona svědkyně byla sama s ní v místnosti, kde se modlívala. Na měsíc a den či noc si nevzpomíná.
3053
13. Jindy, před tímto časem, osvobodila svědkyni svatá Klára od stálé horečky a od vředu, který měla na pravé straně prsou, takže sestry myslely, že zemře. A to se stalo už před dvaceti léty.
Na otázku, jak dlouho je měla, odpověděla: Tři dny.
3054
14. Svědkyně také řekla, že slyšela od jedné ženy, že ji Pán osvobodil od pěti zlých duchů pro zásluhy této svaté.
Na dotaz, odkud byla ta žena, odpověděla, že byla z Pisy, podle toho, co ta žena říkala, když přišla do kláštera do hovorny, aby vzdala díky Bohu a této svaté.
Otázána, kdy to bylo, dala odpověď: Jsou tomu asi čtyři roky. A ta žena řekla, že zlí duchové tvrdili, že je vyhnaly modlitby oné svaté.
3055
Sestra LUCIE z ŘÍMA, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla: Že svatost a dobrota paní Kláry, bývalé abatyše kláštera sv. Damiána, byly takové, že to nijak nemůže plně vypovědět.
Na dotaz., v čem spočívala tato svatost a dobrota, odpověděla, že v její velké pokoře, laskavosti, počestnosti a trpělivosti.
3056
2. Na otázku, jak dlouho byla v klášteře, odpověděla, že pokud jde o dobré skutky, zdá se jí, že tam nebyla dlouho; avšak co do času, který tam strávila, že se nepamatuje. Paní Klára ji však přijala do kláštera pro lásku Boží, když byla velmi malá.
A řekla, že vždy viděla paní Kláru chovat se s velkou svatostí.
3057
3. Otázána, s jakou svatostí, odpověděla: Ve velkém trýznění svého těla a ve velké přísnosti svého života. A pokud mohla, snažila se zalíbit se Bohu a učit své sestry v Boží lásce, a měla velký duševní i tělesný soucit se sestrami. Svědkyně dále připojila, že kdyby neznala životy svatých, nedokázala by vyjádřit tuto dobrotu a svatost, kterou viděla u paní Kláry.
3058
4. Řekla také, že slyšela, jak Pán osvobodil více sester pro její zásluhy. Ona však při tom nebyla, protože byla nemocná.
3059
1. Sestra FRANTIŠKA, dcera pána KAPITÁNA z COL de MEZZO, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla: Že vstoupila do tohoto kláštera před jedenadvaceti léty v měsíci máji, když byla svatá Klára abatyší kláštera. Prohlásila, že kdyby měla takovou moudrost jako Šalomoun a takovou výmluvnost jako svatý Pavel, myslí, že by nedokázala plně vypovědět dobrotu a svatost, jaké po celý ten čas viděla u paní Kláry.
3060
2. Otázána, co u ní viděla, odpověděla, že jednou, když Saracéni vnikli do okruhu kláštera, paní se nechala přivést až do vchodu do refektáře a nechala přinést před sebe schránku s Nejsvětější svátostí těla našeho Pána Ježíše Krista. V modlitbě se vrhla tváří k zemi a se slzami prosila mezi jiným těmito slovy: »Pane, chraň tyto své služebnice, protože já je nemohu ochránit!« Tu svědkyně uslyšela hlas podivuhodné sladkosti, který pravil: »Já tě vždy ochráním!« Tu paní prosila i za město a pravila: »Pane, ať se ti zalíbí obránit i toto město! Tu zazněl týž hlas a pravil: »Město utrpí mnoho nebezpečí, bude však ubráněno.« Tu se paní obrátila k sestrám a řekla jim: »Nebojte se, nebo já jsem vaší zárukou, že se vám nestane nic zlého nyní ani jindy v budoucnu, jen když budete zachovávat Boží přikázání.« A tehdy Saracéni odtáhli tak, že neudělali žádné zlo nebo škodu.
Na otázku, jak dlouho je tomu, odpověděla, že si nepamatuje. Otázána na měsíc, den a hodinu, odpověděla: v měsíci září, a myslí, že to byl pátek, asi o třetí hodině.
Na dotaz, kdo byt při tom, dala odpověď: Sestry, které byly na modlitbě.
Na otázku, zda i druhé sestry slyšely ten hlas, odpověděla, že ho slyšela svědkyně a ještě jedna sestra, která už zemřela, protože ony dvě podpíraly paní.
Otázána, jak ví, že ta druhá sestra slyšela onen hlas, odpověděla: Protože ta sestra to říkala. A svatá Klára si je ten večer obě zavolala a přikázala jim, aby to nikomu neříkaly, dokud ona žije.
Dotázána na jméno té sestry, o které říká, že zemřela, odpověděla, že se nazývala sestra Iluminata z Pisy.
3061
3. Vypověděla též, že když jindy někdo přinesl paní Kláře zprávu, že město Assisi má být vydáno (nepříteli), paní svolala své sestry a řekla jim: »Mnoho dobrého jsme dostaly od tohoto města, proto musíme prosit Boha, aby ho zachránil.« Proto přikázala, aby brzy ráno k ní přišly; a tak sestry, jak jim bylo přikázáno, přišly brzy ráno k ní. Když přišly, paní si nechala přinést popel a odložila všechny šátky ze své hlavy, a tak to přikázala i všem ostatním sestrám. Potom vzala popel, vložila si ho jako první velké množství na svou hlavu, kterou si předtím nechala ostříhat; a pak ho vložila na hlavy všech sester. Potom přikázala, aby všechny šly k modlitbě do kaple; a tak se stalo, že příští den ráno odtáhlo to vojsko poražené a ve zmatku. A od té doby město Assisi nebylo dobýváno žádným vojskem. A v ten den modlitby sestry se postily o chlebě a vodě, a některé z nich nejedly ten den vůbec nic.
Na otázku, jak dlouho je tomu, odpověděla, že to bylo v časech Vitala de Aversa.
3062
4. Řekla také, že jednou, bylo to prvního máje, viděla ona svědkyně na klíně paní Kláry, na jejích prsou, překrásného chlapečka, takového, že jeho krásu nedokáže vyjádřit; a když svědkyně viděla tohoto chlapečka, pociťovala nevýslovně příjemnou sladkost. A bez pochybností byla přesvědčena, že tento chlapeček byl Boží Syn. Řekla rovněž, že tehdy viděla nad hlavou paní Kláry dvě křídla, zářivá jako slunce, která se chvíli vznášela do výše, chvíli pokrývala hlavu paní.
Na dotaz, které to ještě viděly, odpověděla, že to viděla sama, a že to nikdy nikomu neprozradila; ani teď by to neprozradila, kdyby nešlo o chválu tak svaté Matky.
3063
5. Svědkyně rovněž vypověděla, jak svatá Klára znamením kříže a svými modlitbami vysvobodila sestru Benvenutu, dceru paní Diambry, od rány, kterou měla pod paží, a sestru Kristiánu od hluchoty na ucho, jak už řekla výše sestra Filipa a sama o sobě sestra Kristiána.
3064
6. Řekla také, že jednou viděla, jak přinesli do kláštera k paní Kláře synáčka pána Jana, syna Jana z Assisi, který měl horečku a krtice; a světice mu udělala znamení kříže, dotkla se ho a tak ho osvobodila. Na otázku, jak to ví, odpověděla, že slyšela potom, jak jeho otec řekl v hovorně, že byl náhle osvobozen. Svědkyně ho však neviděla předtím, co byl přiveden ke svaté Kláře, avšak krátký čas potom ho viděla, když se uzdravený vrátil do kláštera.
Otázána, kolik let měl chlapeček, odpověděla, že pět roků. Na dotaz po jménu chlapečka řekla, že to neví.
3065
7. Svědkyně také vyprávěla, že když trpěla jednou velmi těžkou nemocí, která ji postihla na hlavě, až skřípala zuby a ztrácela paměť, udělala slib svaté Matce, když už byla na odchodu z tohoto života, a náhle byla osvobozena. Potom už nepocítila tuto nemoc.
Na dotaz, jak dlouho ji měla, odpověděla, že více než šest let.
3066
8. Svědkyně rovněž řekla, že jednou se paní Klára nemohla zdvihnout z lůžka pro svou nemoc; a když žádala, aby jí přinesli jeden ubrus, nebyl nikdo, kdo by jej přinesl. Tu kočička, která byla v klášteře, začala tahat a vléci ten ubrus, aby jej přinesla, jak byla schopná. Tehdy paní řekla té kočce: »Ty ošklivá! Ty jej nedokážeš přinést; proč jej vlečeš po zemi?« Nato kočka, jako kdyby rozuměla, začala stáčet ubrus, aby se nedotkl země.
Otázána, jak tyto věci ví, odpověděla, že paní jí to sama řekla.
3067
9. Rovněž o korporálech udělaných z její příze řekla svědkyně, že ona sama jich napočítala padesát párů; byly rozděleny po kostelích, jak vypověděly předchozí sestry svědkyně.
3068
10. Řekla dále, že jednou, když sestry myslely, že blažená Matka už je blízko smrti a kněz jí dal svaté přijímání těla našeho Pána Ježíše Krista, svědkyně viděla nad hlavou Matky svaté Kláry velikou zář; a zdálo se jí, že tělo Páně je malý a velmi krásný chlapeček. A potom co svatá Matka ho přijala s velkou zbožností a v slzách, jak vždy byla zvyklá, řekla tato slova: »Takové dobrodiní mi dnes dal Bůh, že nebe a země by se mu nemohly vyrovnat.«
Otázána, zda byla ještě některá z ostatních sester, která by to viděla, odvětila, že to neví, ale že to ví dobře o sobě samé.
Na otázku, kdy to bylo, odpověděla, že před minulým svátkem svatého Martina to byly tři roky.
Na dotaz, v kterou denní hodinu to bylo, dala odpověď, že ráno po mši.
3069
1. Sestra ANEŽKA, dcera pána OPORTULA de BERNARDO, (starosty města) ASSISI, řeholnice kláštera sv. Damiána, vypověděla pod přísahou: Že v době, kdy svědkyně jako malá dívenka vstoupila do kláštera, paní Klára, abatyše kláštera, užívala kající šat udělaný ze spletených koňských žíní. Řekla, že paní ho jednou půjčila svědkyni na tři dny, a když ho v ty dny nosila, zdál se jí tak ostrý, že ho žádným způsobem nemohla snést.
3070
2. Svědkyně dále řekla, že by nijak nedokázala vyjádřit pokoru, laskavost, trpělivost a velikost svatého života a ctností paní Kláry, jak to viděla po celou dobu, co byla v klášteře. Ba zdálo se, že v ní byla všechna dobra, a nebylo tu nic, co by se dalo vytknout, ale vše se dalo doporučit jako svaté.
Na otázku, jak to ví, odpověděla, že byla v klášteře pod její péčí asi třiatřicet let.
3071
3. Vypověděla rovněž, že paní Klára večer po kompletáři zůstávala dlouho na modlitbě v mnohých slzách. A kolem půlnoci rovněž vstávala na modlitbu, pokud byla zdráva, a budila sestry tak, že se jich tiše dotýkala. Potom se zvlášť modlila k šesté hodince, neboť, jak říkala, v tuto hodinu byl náš Pán ukřižován.
3072
4. Dále řekla, že tato světice se trýznila velkými posty.
Na dotaz, jak tyto věci ví, odpověděla tak, jak je řečeno výše, protože byla při tom.
3073
5. Řekla rovněž, že když paní Klára někdy viděla některou ze sester trpět nějakým pokušením či trápením, paní si ji tajně zavolala a v slzách ji těšila, a někdy se jí vrhala k nohám.
Otázána, jak ví tyto věci, odpověděla, že viděla víckrát, jak si je volala, aby je těšila. A některá z nich jí řekla, že se jí paní vrhla k nohám.
Na dotaz na jméno této sestry odpověděla, že se jmenovala sestra Iluminata z Pisy, která už zemřela.
3074
6. Dále vypověděla o pokoře této paní, že byla taková, že umývala nohy sestrám a služebným; a že jednou, když myla nohy jedné z služebných sester a chtěla jí je políbit, jak to dělávala, ta ji nechtíc kopla nohou do úst. A paní se z toho rozveselila a políbila jí chodidlo té nohy. Otázána, jak to ví, odpověděla, že to viděla.
Na dotaz, kdy to bylo, řekla, že ve velkém postě. Otázána na den, vypověděla, že jednou ve čtvrtek.
3075
7. Řekla také, že po většinu doby, co svědkyně byla v klášteře, paní měla za lůžko rohožku a pod hlavou trochu slámy; a s tímto lůžkem byla spokojena. To věděla, protože to viděla. Řekla rovněž, že slyšela, jak předtím, než svědkyně byla v klášteře, měla paní Klára lůžko z roští; když však onemocněla, na příkaz svatého Františka měla slamník.
3076
8. Svědkyně dále vypověděla, že paní Klára měla velkou radost, když slyšela slovo Boží. A třebaže nebyla vzdělaná, přece ráda slýchala učená kázání. Když jednoho dne kázal bratr Filip (Dlouhý) de Atri z řádu Menších bratří, svědkyně viděla vedle svaté Kláry překrásného chlapečka, zdálo se jí, že má asi tři roky. A když se svědkyně modlila v srdci, aby Bůh nedopustil, že by byla oklamána, dostala v srdci odpověď těmito slovy: »Já jsem mezi vámi,« a těmi slovy bylo naznačeno, že chlapeček byl Ježíš Kristus, který stojí mezi kazateli a posluchači, když poslouchají tak, jak mají.
Na otázku, před jakou dobou to bylo, odpověděla, že asi před jedenadvaceti léty.
Otázána, v které době to bylo, odvětila, že v tom týdnu po Velikonocích, kdy se zpívá »Já jsem dobrý pastýř«.
Na dotaz, kdo byl přítomen, řekla, že tam byly sestry.
Otázána, zda některá z nich viděla toho chlapečka, odpověděla, že jedna sestra řekla svědkyni: »Vím, že jsi něco viděla.«
Na dotaz, jak dlouho tam byl ten chlapeček, dala odpověď, že po velkou část kázání. A řekla, že se tehdy zdálo, jako by kolem Matky svaté Kláry byla velká záře, ne jako něco hmotného, ale jako zář hvězd. Svědkyně také řekla, že z tohoto zjevení cítila nevýslovnou sladkost.
A potom viděla jinou zář, ne jako té barvy, která byla předtím, ale docela červenou, takže se zdálo, že vrhá ohnivé jiskry; a obklopila celou světici a pokryla celou její hlavu. A když svědkyně měla pochybnosti, co by to bylo, dostala odpověď, ne hlasem, ale bylo jí řečeno v její mysli: »Duch svatý sestoupí na tebe.«
3077
9. Vypověděla rovněž, že se věřilo, že silou modlitby svaté Kláry byl uchráněn klášter od Saracénů a město Assisi bylo osvobozeno od obléhání nepřátel, jak sama svědkyně viděla Matku svatou Kláru modlit se za to v slzách velmi pokorně, s rukama sepjatýma a s očima pozdviženýma k nebi.
3078
10. Řekla rovněž, že když byla svatá Klára na odchodu, napomínala svědkyni a ostatní sestry, aby vytrvaly v modlitbě, a že svědkyně říkala modlitbu k pěti ranám Páně. A pokud mohla rozumět, i když mluvila velmi tiše, stále měla utrpení Páně na svých rtech; a stejně tak i jméno našeho Pána Ježíše Krista.
A poslední slova, která svatá Matka řekla k svědkyni, byla: »Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho svatých« (Žl 116/115, 15).
3079
11. Také vypověděla svědkyně, že jednou na její velké naléhání (s dovolením) Matky svaté Kláry, když ta umyla (sestrám) nohy, napila se z této (vody) po mytí nohou, a zdála se jí tak sladká a vonná, že by to sotva dokázala vyjádřit.
Na otázku, zda ještě některá sestra ochutnala této vody, odpověděla, že ne; že ji však Matka svatá Klára neprodleně vylila, aby už ji neochutnávaly.
3080
1. Sestra BENVENUTA, dcera paní DIAMBRY z ASSISI, řeholnice kláštera sv. Damiána, vypověděla pod přísahou: Že svědkyně měla jisté rány pod paží a na prsou, které se nazývají píštěle, a v nich bylo pět vředů s pěti hlavičkami. Když trpěla touto nemocí dvanáct let, jednou večer šla ke své Matce svaté Kláře a se slzami ji prosila o pomoc. Tu laskavá Matka, pohnutá touto důvěrou, slezla z lůžka a na kolenou se modlila k Pánu. Když skončila modlitbu, obrátila se k svědkyni, udělala znamení kříže, nejdřív sobě a potom je udělala i nad svědkyní, pomodlila se Otče náš a dotkla se jejích ran holou rukou. A tak byla osvobozena od těch ran, které se zdály nezahojitelné.
Otázána na čas, kdy to bylo, odpověděla, že v loňském září, tedy před dvěma roky, jak se jí zdá; a po té nemoci pak už necítila ani stopy.
3081
2. Řekla také, že je to více než dvacet devět let, co svědkyně přišla do kláštera, a od té doby vždy byla pod vedením přesvaté Matky paní Kláry; a tato paní ji učila milovat Boha nad všechno ostatní; za druhé ji učila úplně a často vyznávat své hříchy; za třetí ji poučovala, aby stále měla na mysli utrpení Páně.
O zázračném příchodu nebeského dvora k šťastnému přechodu svaté Kláry
3082
3. Tato svědkyně dále vypověděla, že večer v pátek předcházející sobotu, která byla třetím dnem před smrtí paní svaté Kláry blažené paměti (tj. večer 8. srpna 1253), svědkyně spolu s ostatními sestrami, slzíce nad přechodem takové a tak veliké jejich Matky, seděla při lůžku paní. A bez toho, že by na ni někdo promluvil, paní začala poroučet svou duši a takto mluvila: »Jdi v pokoji, protože budeš mít dobrý doprovod; neboť ten, který tě stvořil, předzvěděl, že budeš posvěcena; a když tě stvořil, vlil do tebe Ducha svatého; a pak tě střežil jako matka své maličké dítě.«
A když se jedna sestra jménem Anastázie zeptala paní, s kým mluvila a komu říkala ta slova, paní odpověděla: »Mluvím ke své požehnané duši.«
3083
4. Tu svědkyně začala usilovně přemýšlet o velké a zázračné svatosti paní Kláry; a při tomto přemýšlení se jí zdálo, že se pohnul celý nebeský dvůr a připravil se uctít tuto svatou. A zvláště naše slavná paní, blahoslavená Panna Maria připravovala ze svých šatů, aby oblékla novou svatou. A zatímco svědkyně prodlévala v těchto úvahách a představách, náhle uviděla vlastníma očima velké množství panen oblečených v bílém, které všechny měly na svých hlavách koruny, jak přicházely a vstupovaly dveřmi této místnosti, kde ležela Matka svatá Klára. Mezi těmito pannami byla jedna větší a vyvýšená a nevýslovně krásná nad všechny ostatní, která měla na své hlavě větší korunu než ostatní. A nad korunou měla zlaté jablko v podobě kadidelnice, z kterého vycházela taková záře, že se zdála ozařovat celý dům.
Panny se přiblížily k lůžku paní svaté Kláry a ta Panna, která se zdála větší, první ji přikryla na lůžku velmi jemnou rouškou, která byla tak tenká, že pro její velkou průsvitnost bylo ještě vidět paní Kláru, třebaže jí byla přikryta.
Potom ta Panna panen, která byla větší, sklonila svou tvář nad tvář panny svaté Kláry, anebo nad její hrud', tak, že svědkyně nemohla dobře rozeznat jedno od druhého; když to udělala, všechny zmizely.
Na dotaz, zda tehdy svědkyně bděla či spala, odpověděla, že bděla, a dobře, a byl večer před nocí, jak bylo řečeno.
Otázána, kdo tam byl přítomen, odpověděla, že tam bylo více sester, z nich některé spaly a jiné bděly; neví však, zda viděly to, co viděla ona; ale že to svědkyně nikdy nikomu neprozradila, až teď.
Otázána, kdy a který den to bylo, odpověděla: v pátek večer; a přesvatá paní Klára potom zemřela následující pondělí.
3084
5. Svědkyně rovněž vypověděla, že všechno to, co se říká o svatosti života paní Kláry, je pravda, a ona nedokáže říci tolik o její svatosti, aby jí v ní nebylo víc; a nevěří, že po naší paní blahoslavené Panně Marii by někdy byla nějaká žena větší svatosti než paní svatá Klára. Neboť byla panna, byla pokorná, zapálená v lásce k Bohu, v modlitbě a stálém nazírání, radostná v odříkání, v pokrmech a odívání, obdivuhodná v postech a bdění, a to tak, že mnohé se divily, že může žít s tak skromným jídlem.
Měla velký soucit se zarmoucenými; byla laskavá a štědrá vůči všem sestrám. Všechen její zájem se soustřeďoval na Boha; o věcech světských nechtěla ani mluvit ani slyšet. V řízení kláštera sester byla starostlivá a rozvážná, více než je možno vyjádřit.
Na otázku, jak ví všechny tyto věci, odpověděla: Protože byla s ní v klášteře po celou uvedenou dobu dvaceti devíti let, všechno to viděla, a kdyby bylo třeba, dokázala by všechny uvedené věci vyprávět podrobně.
3085
1. Sestra BEATRICE, dcera pána FAVARONE z ASSISI, řeholnice kláštera sv. Damiána, vypověděla pod přísahou: Že byla rodnou sestrou paní Kláry svaté paměti, jejíž život byl od dětství téměř andělský, neboť byla panna a panenství vždy zachovala. Snažila se o dobré skutky svatosti, takže její dobrá pověst byla rozšířena mezi všemi, kdo ji znali.
3086
2. Řekla, že když svatý František slyšel zvěst o její svatosti, vícekrát šel k ní a kázal jí tak, že tato panna Klára souhlasila s jeho kázáním, zřekla se světa a všech pozemských věcí a odešla sloužit Bohu, jak nejrychleji mohla.
3087
3. Neboť prodala celé své dědictví a část dědictví svědkyně, a dala je chudým.
3088
4. Potom ji svatý František ostříhal před oltářem v kostele Panny Marie zvaném Porciunkula, a nato ji odvedl do kostela sv. Pavla abatyší. Když ji její příbuzní chtěli odvléci odtud, paní Klára se chytila oltářních pláten, odkryla svou hlavu a ukázala, že je ostříhaná, a žádným způsobem se jim nedala, ani se nenechala odtud vytáhnout, ani s nimi odvést.
3089
5. Potom ji svatý František, bratr Filip a bratr Bernard odvedli ke kostelu svatého Angela de Panzo, kde byla krátký čas a byla odtud odvedena ke kostelu sv. Damiána, kde jí Pán dal více sester, aby je vedla. Otázána, jak ví všechny tyto věci, odpověděla, že protože byla její rodná sestra, některé věci viděla a jiné slyšela od samé paní Kláry a od jiných.
Na dotaz, kdy to bylo, odpověděla, že asi před čtyřiceti dvěma roky.
3090
6. Dále svědkyně vypověděla, že když paní Klára byla abatyší v řečeném klášteře, ve své vládě se chovala tak svatě a tak rozvážně a Bůh projevil tolik zázraků skrze ni, že všechny sestry a všichni ti, kdo poznali její život, považují ji a mají v úctě za svatou.
Na otázku, v čem spočívala svatost paní Kláry, odpověděla: Spočívala v panenství, pokoře, trpělivosti a laskavosti, nezbytném napravování, v sladkém napomínání sester, ve vytrvalosti v modlitbě a nazírání, v zdrženlivosti a postech, v strohosti lůžka a oděvu, v pohrdání sebou samou, ve vroucí lásce k Bohu, v touze po mučednictví; a nejvíce v lásce k privilegiu chudoby.
3091
7. Otázána, jak ví tyto věci, podala odpověď: Protože viděla, jak všechny tyto věci dělala, a protože byla její rodnou sestrou a byla s ní v klášteře po dobu asi dvaceti čtyř let. A předtím se s ní stýkala a žila s ní jako s rodnou sestrou. A řekla, že jazyk by nedokázal vyslovit, jaká dobrota byla v paní Kláře.
3092
8. Dotázána rovněž na zázraky, které Pán Bůh skrze ni učinil, odpověděla: Bůh skrze ni osvobodil více sester, když nad nimi udělala znamení kříže. Také mnoho dalších zázraků: neboť Bůh na její modlitby uchránil klášter od Saracénů a město Assisi od obléhání nepřátel, jak se obecně věří.
Na otázku, jak to ví, odpověděla, že viděla, když se modlila a jak Saracéni odtáhli, aniž by ublížili některé (sestře), ani klášteru. A potom, co se modlila, příští den vojsko obléhající město Assisi odtáhlo.
3093
9. Na dotaz, jak došlo k osvobození sester od nemocí, odpověděla, že paní Klárou byly osvobozeny sestra Benvenuta, sestra Kristiána a četné další sestry.
Na otázku, jak to ví, dala odpověď, že předtím je viděla nemocné a byly na tom hodně špatně až do té doby, kdy svatá Matka udělala znamení kříže a spolu s modlitbou je osvobodila; potom je viděla zdravé.
3094
1. Sestra KRISTIÁNA, dcera pána BERNARDA da SUPPO z ASSISI, řeholnice kláštera sv. Damiána, vypověděla pod přísahou: O chování a způsobu chování totéž, co řekla sestra Beatrice, a připojila, že Boží panna Klára odešla z otcova světského domu zázračným způsobem.
Protože se totiž obávala, aby jí v cestě nebylo zabráněno, nechtěla odejít obvyklým východem, ale šla k jinému východu z domu, který, aby ho nebylo možno otevřít, byl zatarasen těžkými trámy a kamenným sloupem, které by sotva dokázalo odstranit několik mužů. Avšak ona sama, s pomocí Ježíše Krista, je odstranila a otevřela tento východ. Příští ráno, když mnozí viděli tento východ otevřený, se hodně divili, jak to mohla dokázat taková mladičká dívka.
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděla svědkyně, že tehdy byla v tom domě a předtím byla s ní a věděla o ní, protože s ní bydlela v Assisi.
Na otázku, před kolika léty to bylo, odpověděla: Je tomu čtyřicet dva roky, anebo málo více.
Otázána, kolik let měla tehdy svatá Klára, odpověděla, že osmnáct, aspoň se tak říkalo.
3095
2. Vypověděla také, že tehdy v otcovském domě ji všichni považovali za počestnou a svatou, a řekla, že před třiceti čtyřmi roky v měsíci máji ona svědkyně vstoupila do kláštera. A žila pod kázní a vládou paní svaté Kláry, jejíž svatost života osvěcovala celý klášter a naplňovala ho všemi ctnostmi a zvyky, jaké se vyžadují od svatých žen.
3096
3. O těch (ctnostech) svědkyně řekla, že by mohla plně a pravdivě vypovědět, kdyby byla dotazována na všechny ctnosti jednotlivě. A že nejvíce paní Klára byla celá zapálena láskou a milovala sestry jako sebe samu; a když někdy slyšela nějakou věc, která se nelíbí Bohu, měla velký soucit a snažila se to bezodkladně napravit. A protože byla taková a tak svatá a tak ozdobená ctnostmi, Bůh chtěl, aby ona byla první matkou a učitelkou v řádu. A tak dobře střežila klášter a řád i sebe samu před každou nákazou hříchu, že její památka bude v úctě navěky. Sestry pak věří, že tato svatá Matka za ně prosí Boha v nebi, když je tak obezřetně, laskavě a bděle řídila na zemi v nábožnosti a v předsevzetí chudoby.
Na otázku, jak ví uvedené věci, odpověděla, že je viděla a že byla s ní v klášteře po uvedenou dobu a předtím s ní bydlila a věděla o ní, jak je řečeno výše.
3097
4. O strohosti v oblékání a kajícím šatě, o zdrženlivosti a o modlitbě řekla, že neslyšela nikdy, že by na světě byla jí podobná, nebo že by ji v uvedených věcech předčila.
A tyto věci řekla a ví je, protože je viděla.
3098
5. O osvobození sestry Benvenuty od píštěle vypověděla všechno to, co řekla sama sestra Benvenuta, protože při tom byla přítomna.
3099
6. Rovněž o osvobození sestry Amaty z vodnatelnosti vypověděla to, co řekla sestra Amata sama, neboť při tom byla přítomna.
3100
7. I o osvobození sestry Kristiány řekla totéž co sestra Kristiána.
3101
8. Stejně tak o osvobození sestry Andrey z Ferrary řekla totéž, co vypověděla sestra Filipa.
3102
9. Rovněž o modlitbě vykonané pro ochranu a osvobození kláštera od Saracénů a o modlitbě za osvobození města Assisi obléhaného nepřáteli vypověděla totéž co sestra Filipa. Připojila, že tato svědkyně sama to byla, která na příkaz svaté Matky Kláry svolala sestry, aby dlely na modlitbě.
3103
10. Řekla také, že paní Klára v nemoci, na kterou odešla z tohoto života, nepřestávala nikdy chválit Boha a napomínat sestry k dokonalému zachovávání řádu, především k lásce k chudobě.
Na otázku, jak to ví, odpověděla, že často byla při tom.
3104
11. Také co se týká prodeje dědictví, vypověděla svědkyně, že příbuzní paní Kláry jí chtěli dát větší cenu než kdokoli z ostatních, ona však jim je nechtěla prodat, ale prodala jiným, aby chudí nebyli ukráceni.
A všechno, co dostala z prodeje dědictví, rozdala chudým. Na otázku, jak to ví, odpověděla, že to viděla a slyšela.
3105
1. Sestra ANGELUCCIA, dcera pána ANGELEIA ze SPOLETA, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla: Že po dvacet osm let byla svědkyně v klášteře sv. Damiána a že po celou tuto dobu, co byla v klášteře pod vedením paní Kláry svaté paměti, viděla takové a tak dobré věci od ní, že vpravdě by se dalo říci o ní to, co by se mohlo říci o některém svatém, jenž je v ráji.
3106
2. Otázána, jaké dobré věci to byly, odpověděla, že v době, kdy svědkyně vstoupila do kláštera, paní Klára byla nemocná, a přesto v noci vstávala z lůžka a bděla na modlitbě v četných slzách.
A totéž dělala ráno okolo třetí hodinky.
3107
3. Pevně věřila, že její modlitby osvobodily jednou klášter před útokem Saracénů, kteří už vnikli do okruhu kláštera. A jindy osvobodila město Assisi od obléhání nepřátel.
3108
4. Vypověděla dále, že taková byla její pokora a laskavost k sestrám, taková trpělivost a vytrvalost v trápeních, taková přísnost života, taková strohost v jídle a oblékání, taková láska vůči všem, taková obezřetnost a bedlivost při povzbuzování podřízených sester a tak byla milostivá a sladká paní Klára při napomínání sester a v jiných dobrých a svatých věcech, že její jazyk by to nedokázal vyjádřit ani žádným způsobem by to nedokázala pochopit: a že v ní bylo mnohem více svatosti, než by kdy dokázala vyslovit. A stejně tak o lásce k chudobě, která v ní byla v nejvyšší míře.
Na otázku, jak tyto věci ví, odpověděla: Protože byla s ní po celou uvedenou dobu a viděla svatost jejího života, jak bylo řečeno.
3109
5. A že žádná ze sester nepochybuje, že Bůh skrze ni vykonal mnoho zázraků, dokonce už za jejího života, jak je řečeno výše.
Na otázku, jak to ví, odpověděla, že viděla, když sestra Benvenuta byla náhle osvobozena od svých ran znamením kříže, které nad ní udělala svou rukou paní Klára. A slyšela, že více dalších sester i cizích lidí bylo osvobozeno uvedeným způsobem.
3110
6. Svědkyně rovněž uvedla, jak když se zavírala brána do budovy, totiž do kláštera, padla zezadu na paní Kláru; a sestry byly přesvědčeny, že ta brána ji zabila: proto vypukly ve velký pláč. Paní však zůstala bez jakékoli úhony a řekla, že nijak necítila tíhu brány, která vážila tolik, že tři bratři ji stěží mohli usadit na její místo.
Na otázku, jak to ví, odpověděla, že to viděla a byla při tom. Otázána, kdy to bylo, odpověděla, že téměř před sedmi léty. Otázána na den, řekla, že to bylo v oktávě sv. Petra, v předvečer neděle.
Tehdy na křik svědkyně rychle přišly sestry a viděly, že brána ji ještě odzadu tlačila k zemi, avšak svědkyně ji sama zdvihnout nemohla.
7. Svědkyně dále vypověděla, že smrt paní Kláry byla podivuhodná a slavná, že však několik dní před svou smrtí jednou večer začala mluvit o Trojici a říkat jiná slova o Bohu tak vznešeně, že sotva mnozí učenci by je mohli chápat; a mnoho jiných věcí řekla.
Otázána, jaká jiná slova řekla, vypověděla to, co o tom řekla výše uvedená sestra Filipa.
3111
8. Svědkyně také řekla, že když jednou svatá Matka paní Klára po Velikonocích slyšela zpívat: »Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z chrámu, na pravé straně« (Ez 47, 1-2), tak se rozradostnila a uchovala to v paměti, že vždy po jídle a po kompletáři nechávala podat sobě a sestrám svěcenou vodu, a sestrám říkala: »Moje sestřičky a dcerušky, máte si vždy připomínat a mít na paměti tu požehnanou vodu, která vyšla z pravého boku našeho Pána Ježíše Krista, když visel na kříži.«
3112
9. Řekla rovněž, že když tato přesvatá Matka posílala služebné sestry mimo klášter, napomínala je, aby, když uvidí pěkné stromy kvetoucí a zelenající se, chválily Boha; a podobně až uvidí lidi a jiné tvory, vždy za všechny a ve všech věcech chválily Boha.
3113
1. Dne 28. měsíce listopadu v nemocnici kláštera, za přítomnosti (kaplana) bratra Marka, sestry Filipy a ostatních sester, sestra BALVINA z PORZANO, řeholnice kláštera sv. Damiána, pod přísahou vypověděla dosti úplně o svatosti života paní Kláry a její velké dobrotě.
3114
2. Rovněž vypověděla, že sama svědkyně viděla ona vrata ležet na M atce svaté Kláře, že jí padla na záda a nebyla ještě zdvižena. Řekla dále, že svatá K1ára pověděla, že tato vrata jí žádným způsobem neublížila, ale ležela na ní jako plášť.
Svědkyně také řekla, že tato vrata byla velké váhy, a že běžela na křik sestry Angelucci spolu s ostatními sestrami, a že všechny se obávaly, že ta vrata ji zabila. Otázána na čas, řekla, že tomu je asi sedm let.
* * *
3115
1. Rovněž téhož dne 28. listopadu v budově kláštera sv. Damiána, v přítomnosti pana Leoparda, spoletského arcijáhna, Bona Jakuba, plebána z Trevi, kteří byli v doprovodu uvedeného pána Bartoloměje, biskupa spoletského, a bratra Marka z řádu Menších bratří, kaplana uvedeného kláštera, shromáždil se celý konvent klauzurovaných řeholnic kláštera sv. Damiána, potom co některé řeholnice odpřísáhly vypovědět pravdu a vydaly svědectví o životě, obrácení a chování paní svaté Kláry svaté paměti, a o zázracích, které, jak se říkalo, se staly pro její zásluhy, paní sestra BENEDIKTA, tehdy abatyše, s ostatními řeholnicemi řečeného kláštera sv. Damiána, vyslovily jednomyslně, v přítomnosti důstojného otce pána spoletského biskupa, že to všechno, co zahrnovala svatost některé světice, která je po Panně Marii, může se vpravdě tvrdit a dosvědčit o paní Kláře svaté paměti, kdysi jejich abatyši a přesvaté Matce.
A to všechno je zahrnuto v ní a lze to nalézt v jejím životě. Proto všechny byly ochotny odpřísáhnout, vypovědět a dosvědčit, neboť viděly její podivuhodné chování, a po čas, co s ní žily v tomto klášteře, viděly svatost jejího života a její andělské chování; a tyto věci nijak není možno vůbec vysvětlit lidskými slovy.
3116
1. Téhož dne v kostele sv. Pavla v Assisi před důstojným otcem panem biskupem spoletským, rovněž v přítomnosti Andriola de Bartolo, Vianella del Benvenuto Lucchese a mnoha dalších, pán HUGOLÍN de PIETRO GIRARDONE, rytíř z Assisi, pod přísahou vypověděl o životě, obrácení, chování a zázracích, o kterých se říká, že se staly pro zásluhy paní Kláry svaté paměti: Že svatá Klára byla z velmi vznešeného rodu v Assisi, neboť jejím dědečkem byl pán Offreduccio de Bernardino a jeho synem byl pán Favarone, otec svaté Kláry.
3117
2. Tato svatá K1ára byla panna a v otcově domě velmi počestného chování, vůči všem laskavá a milá; a jako svatý František byl první v řádu Menších bratří a tento řád s Boží pomocí založil a uspořádat, tak tato svatá panna Klára podle Boží vůle byla první v řádu klauzurovaných paní. A tento řád řídila ve vší svatosti a dobrotě, jak se vidí a vydává se o tom svědectví veřejnou pověstí.
3118
3. Rovněž řekl, že na kázání svatého Františka a jeho napomínání tato panna svatá Klára vstoupila do řehole, jak je známo.
3119
4. Dále vypověděl, že on svědek opustil svou ženu jménem paní Juditu (Giudizia), poslal ji zpět do domu jejího otce a matky a byl po více než dvacet dva roky bez ní, a nikdo ho nikdy nemohl přimět, aby ji chtěl přivést zpět a přijmout, třebaže vícekrát k tomu byl napomínán, a to i od nábožných osob. Nakonec mu bylo řečeno od uvedené svaté paní Kláry, že spatřila ve vidění, že on, pán Hugolín, ji má brzo přijmout zpět a ona mu porodí syna, z kterého bude mít velkou radost a potěšení; a svědek, když to slyšel, velmi se na ni rozmrzel.
Avšak po několika dnech byl donucen velikou touhou, že přivedl zpět svou ženu, kterou před tak dlouhou dobou opustil. Ta mu potom, jak to bylo ve vidění paní svaté Kláry, porodila synáčka, který ještě žije a on se jím velmi raduje a má z něj velké potěšení.
3120
5. Na otázku, zda viděl paní Kláru, když žila v domě svého otce a matky, jak řekl výše, odpověděl, že ano, že viděl její chování tak svaté a počestné, jak vypověděl výše.
3121
6. Na dotaz, jakým způsobem věděl, že Boží panna Klára vstoupila do řehole na kázání svatého Františka, odpověděl, že to byla věc veřejně známá všem. A že slyšel, jak ji svatý František ostříhal v kostele Panny Marie v Porciunkule. Potom slyšel, že vstoupila do kláštera sv. Damiána, a je obecně známé, že byla takové svatosti a dobroty ve svém řádu, jako by byla světicí v nebi.
* * *
3122
V tutéž hodinu a na témže místě, za přítomnosti svědků pánů Angela de Pelcio a Bonamanzii Barbieri, před výše uvedeným pánem biskupem, odpřísáhli (své výpovědi) o životě, obrácení, chování a zázracích svaté Kláry paní Bona de Guelfuccio, Rainier de Bernardo a Petr de Damiano.
3123
1. Paní BONA de GUELFUCCIO z ASSISI vypověděla pod přísahou: Že znala svatou Kláru od té doby, co byla v domě svého otce, a že se s ní stýkala a byla v domě s ní; a pro velkou svatost jejího života, jakou projevovala předtím a potom, co vstoupila do řehole, pevně věřila, že byla posvěcena (už) v životě své matky. Jídlo, o kterém tvrdila, že ho jí, posílala chudým, a svědkyně dosvědčila, že jim ho častěji nesla.
3124
2. Tato paní Klára byla vždy ode všech považována za nejčistší pannu, a projevovala velkou horlivost ducha, jak by mohla sloužit Bohu a líbit se mu.
3125
3. Proto ji svědkyně vícekrát provázela, aby si promluvila se svatým Františkem, a chodila tajně, aby ji neviděli příbuzní.
Na otázku, co jí říkal svatý František, odpověděla, že ji vždy přesvědčoval, aby se obrátila k Ježíši Kristu, a bratr Filip to dělal podobně. A ona mu ochotně naslouchala a souhlasila se vším dobrým, co bylo řečeno.
Otázána, jak dlouho je tomu, co se staly tyto věci, odpověděla, že více než čtyřicet dva roky; neboť čtyřicet dva roky to byly, co vstoupila do řehole.
3126
4. Řekla také, že v té době, co vstoupila do řehole, byla rozvážnou dívkou ve věku asi osmnáct let, a byla stále doma; a skrývala se, neboť nechtěla, aby ji viděli, a v domě se zdržovala tak, aby ji nemohli vidět ti, kteří přicházeli do jejího domu.
Byla také velmi laskavá a věnovala se jiným dobrým skutkům. Na otázku, jak ví to, co říká, odpověděla: Protože se s ní stýkala.
3127
5. Otázána, jak se paní Klára obrátila, odpověděla, že svatý František jí odstřihl vlasy v kostele Panny Marie z Porciunkuly, jak to slyšela, avšak svědkyně nebyla při tom, neboť tehdy v postu vykonala pouť do Říma.
3128
6. Vypověděla dále, že paní Klára, před tím než jí byly ostříhány vlasy, poslala ji (svědkyni) navštívit kostel sv. Jakuba (v Compostelle), poněvadž paní Klára byla plná milosti a chtěla, aby i ostatní jí byly plné.
3129
7. Paní Klára rovněž, dokud byla ve světě, dala svědkyni ze zbožnosti určitou částku peněz a přikázala jí, aby je zanesla těm, kteří pracovali v Panně Marii v Porciunkule, aby si koupili maso.
3130
8. O svatosti svaté Kláry vypověděla, že byla taková, že v srdci z ní měla nekonečné věci, které nedokázala vyjádřit slovy, neboť když Matka svatá Klára promluvila, bylo to vždy poučením druhých.
3131
1. Pán RAINIER de BERNARDO z ASSISI vypověděl pod přísahou: Že nepochyboval o svatosti paní svaté Kláry dobré paměti a že je svatá v nebi: a kdyby o ní někdo pochyboval, potom by se to nedalo věřit o žádné; spíše by se zdálo, že naši víru nelze považovat za nic. Svědek znal tuto paní Kláru, když ještě byla dívenkou v domě svého otce; a že byla panna a od začátku svého věku začala se věnovat skutkům svatosti, jako kdyby byla posvěcena v matčině těle.
3132
2. Protože však byla krásná v tváři, jednalo se o to, dát jí manžela; proto mnozí z jejích příbuzných ji prosili, aby souhlasila, že se vdá; ona však nikdy nechtěla souhlasit. A když ji sám svědek víckrát prosil, aby s tím souhlasila, ona o tom nechtěla ani slyšet; ba jako kdyby jí mluvil o pohrdání světem.
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděl, že jeho žena byla příbuzná paní Kláry, a i sám svědek se důvěrně stýkal s jejím domem a viděl její uvedené dobré skutky.
3133
3. Dotázán, jaké dobré skutky konala, odpověděl, že se postila, modlila, ráda dávala almužny, jaké jen mohla. A když seděla mezi domácími, vždy chtěla mluvit o Božích věcech; a jak nejdříve mohla, nechala si odstřihnout vlasy od svatého Františka. A když ji chtěli její příbuzní odvést od sv. Pavla a dovést zpět do Assisi, nemohli žádným způsobem, protože ona nechtěla a ukázala jim ostříhanou hlavu; a tak ji nechali být.
3134
4. Paní Klára patřila mezi nejvznešenější v městě Assisi z obou stran, po otci i po matce.
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděl, že to bylo veřejně známo v celém okolí.
3135
5. Řekl dále tento svědek, že potom, co paní Klára odešla a usadila se u sv. Damiána, tak jak ona byla svatá, tak učila své dcery, aby ve svatosti sloužily Bohu, tak jak je dnes vidět na těchto jejích dcerách.
3136
6. Všichni občané také pevně věří, že modlitbami a zásluhami paní svaté Kláry byl uchráněn klášter a město bylo osvobozeno od nepřátel.
3137
7. Otázán, v kterou dobu svatá Klára vstoupila do řehole, odpověděl, že to bylo před více než čtyřiceti léty.
3138
1. PETR de DAMIANO z města ASSISI pod přísahou vypověděl: Že on svědek a jeho otec byli sousedé domu svaté Kláry a jejího otce a ostatních z domu.
Znal paní Kláru, když žila ve světě, i jejího otce pána Favarone, který byl urozený a velký a mocný v městě, on i ostatní z jeho domu. Také paní Klára byla urozená a z urozeného příbuzenstva a počestného chování; a z jejího domu bylo sedm rytířů, všichni vznešení a mocní.
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděl, že je viděl, protože byl jejím sousedem.
3139
2. Tenkrát paní Klára, která byla tehdy ještě dívenka, žila duchovně, jak bylo o ní (obecné) přesvědčení. Viděl jejího otce a matku a příbuzné, kteří ji chtěli skvěle provdat podle její urozenosti za nějakého velkého a mocného muže.
Avšak tato dívenka, která tehdy mohla mít sedmnáct let nebo asi tak, žádným způsobem se nenechala k tomu přimět, neboť chtěla zůstat v panenství a žít v chudobě, jak to potom ukázala, když prodala celé své dědictví a dala ho chudým. A všichni oceňovali její dobré chování.
Dotázán, jak to ví, odpověděl: Protože byl jejím sousedem, a věděl, že nikdo by jí nedokázal nikdy pohnout, aby svého ducha přiklonila k světským věcem.
3140
1. Dne 29. listopadu, v kostele sv. Pavla, v přítomnosti pana Leonarda arcijáhna spoletského, dona Jakuba plebána z Trevi, za účasti pana biskupa spoletského, JAN de VENTURA z ASSISI odpřísáhl tyto věci a vypověděl: Že on svědek bydlel v domě paní Kláry, když byla v domě svého otce jako dívenka a panna, neboť byl v domě služebníkem.
3141
2. Tehdy paní Klára mohla mít asi osmnáct let a byla z nejurozenějšího příbuzenstva z celého města Assisi, ze strany otce i matky. Její otec se nazýval pán Favarone a její děd pán Offreduccio de Bernardino. Tehdy byla tato dívenka takové počestnosti v životě a chování, jako kdyby byla dlouhou dobu v klášteře.
3142
3. Na otázku, jaký život vedla, odpověděl: Přestože domácnost jejího domu patřila k největším z města a v domě byly velké výdaje, nicméně pokrmy, které dostávala k jídlu jako ve velkém domě, šetřila a odkládala a potom je posílala chudým.
Na otázku, jak ví tyto věci, odpověděl, že protože byl v domě, viděl je a pevně tomu věřil, neboť tak se to říkalo.
3143
4. A když ještě byla v otcovském domě, nosila bílou košili z hrubé látky pod ostatními šaty.
3144
5. Řekl také, že se postila a prodlévala na modlitbě a konala jiné zbožné skutky, jak to viděl; a že se věřilo, že od začátku jí byl vdechnut Duch svatý.
3145
6. Rovněž řekl, že paní Klára, když slyšela, že svatý František si zvolil cestu chudoby, předsevzala si ve svém srdci, že to udělá i ona. A tak byla svatým Františkem ostříhána v kostele Panny Marie z Porciunkuly nebo v kostele sv. Pavla.
A když ji příbuzní chtěli odvést pryč z kostela sv. Pavla a odvést zpět do Assisi, ukázala jim ostříhanou hlavu.
Na otázku, jak to ví, odpověděl, že to slyšel říkat a že to bylo obecně známé.
3146
7. Potom odešla k sv. Damiánu, kde se stala matkou a učitelkou řádu sv. Damiána, a tam zrodila četné syny a dcery v našem Pánu Ježíši Kristu, jak je dnes vidět.
3147
8. Dále pověděl, že o její svatosti nikdo žádným způsobem nesmí pochybovat, neboť Pán skrze ni koná mnohé zázraky, jak je známo.
3148
9. Ještě vypověděl, že tohoto roku, po smrti paní svaté Kláry, viděl člověka z ciziny, zuřícího nebo posedlého, spoutaného provazy, jak byl přiveden k hrobu svaté paní Kláry a na tomto místě byl osvobozen (srov. Legenda 52).
Otázán, jak to ví, odpověděl, že viděl postiženého touto nemocí, a viděl, jak tam u hrobu svaté Kláry byl náhle osvobozen.
Dotázán na jméno toho nemocného, odpověděl, že ho neznal, neboť nebyl z těchto končin.
Otázán, na vzývání kterého svatého byl osvobozen, dal odpověď, že u hrobu paní svaté Kláry. A to bylo veřejné a známé.
Na otázku, v který měsíc a den se to stalo, odpověděl, že myslí, že to bylo v minulém září. O dni řekl, že si nevzpomíná.
Otázán, kdo tam byl přítomen, odpověděl, že všichni z náměstí ho viděli a běželi spolu s ním k hrobu paní svaté Kláry.
|
|
||
|
|||