|
|
|
2707
HONORIUS, biskup, sluha služebníků Božích, ctihodným bratřím arcibiskupům a biskupům, milovaným synům opatům, děkanům, arcijáhnům a ostatním prelátům církví, pozdrav a apoštolské požehnání.
2708
Synové a druhové bratra Františka, kteří náležejí k životu a řeholi Menších bratří, opustili marnosti světa, zvolili záslužnou cestu schválenou římskou církví a po příkladu apoštolů rozsévají símě Božího slova. Tímto apoštolským listem Vás prosíme a vyzýváme:
Až doručitelé tohoto listu, kteří náležejí ke společenství shora jmenovaných bratří, přijdou mezi Vás, přijměte je jako muže katolické a v každém případě se k nim chovejte příznivě a blahovolně z úcty k Pánu i k nám.
Dáno v Lateráně 11. června 1218, v druhém roce našeho pontifikátu.
2709
HONORIUS, biskup, sluha služebníků Božích, ctihodným bratřím arcibiskupům a biskupům, milovaným synům opatům, převorům a ostatním prelátům církví, ustanoveným pro království Francie, pozdrav a apoštolské požehnáno
Připomínáme, že jsme Vám poslali naše listy ve prospěch milovaných synů, bratří řádu Menších bratří, abyste je považovali za doporučené ve světle Boží lásky.
Avšak někteří z Vás, jak jsme se dověděli, jako by vzhledem k tomuto řádu měli ve svědomí pochybnosti, i když u nich nenacházeli důvod k nedůvěře. Od důvěryhodných lidí jsme se dozvěděli, že jim nedovolují zůstávat v jejich diecézích, ač - když jsme bratřím dali doporučující listy - nemělo by se o nich nepříznivě smýšlet.
2710
Chceme proto, aby Vám všem bylo známo, že jejich řád považujeme za stejně schválený jako jsou jiné řády a že bratry tohoto řádu uznáváme za katolické a oddané římské církvi.
Považujeme proto za potřebné znovu Vás na to apoštolským listem upozornit. A přikazujeme: Přijímejte je do Vašich diecézí jako muže opravdu věrné a zbožné a z úcty k Pánu i k nám je považujte za zvláštním způsobem doporučené.
Dáno ve Viterbu 29. května 1220, ve čtvrtém roce našeho pontifikátu.
2711
HONORIUS, biskup, sluha služebníků Božích, milovaným převorům ( = provinciálům) a kustodům Menších bratří, pozdrav a apoštolské požehnání!
2712
Podle rady Moudrého nemá se nic konat BEZ ROZVAHY (srov. Př 13,16), aby se nestalo, že by člověk pak musel litovat. Pro každého tedy, kdo chce uskutečňovat dokonalejší život, je tedy vhodné, aby jeho oči předcházely jeho kroky, aby totiž kritériem rozvážnosti měřil svoje síly, aby se nestalo - nedej Bůh - když usiluje o věci, které ho převyšují, aby jeho noha klopýtla (srov. Žl 66/65,9) a neobrátil se zpět a nestal se nechutným solným sloupem (srov. Gn 19,26), protože se nestaral o to, aby kořenil oběť sebe sama, kterou nabízí Bohu, solí moudrosti. Jako se totiž moudrý stává nechutným, není-li ovládán horlivostí, stejně kdo je horlivý, zahanbuje se, je-li bez chuti.
2713
2. Z toho důvodu je téměř ve všech formách řeholního života moudře stanoveno, aby se ti, kdo chtějí přijmout zachovávání řehole, po nějakou dobu cvičili a byli v zachovávání řehole zkoušeni, aby toho pak nelitovali. To by se pak nedalo omluvit lehkomyslností.
2714
3. Proto Vám autoritou tohoto listu zakazujeme připustit ve Vašem řádu k slibům někoho, kdo se dříve nepodrobil ZKUŠEBNÍMU ROKU. A žádný bratr, který už sliby složil, ať se neodvažuje opustit Váš řád, a nikomu nebudiž dovoleno přijmout toho, kdo řád opustil.
2715
Mimo to: Nikdo z Vás ať nechodí bez poslušnosti volně venku v hábitu Vašeho řádu a ať neporušuje čistotu Vaší chudoby. Kdyby se toho někdo odvážil, je Vám dovoleno postihnout takové bratry církevními tresty až do doby jejich nápravy.
Nikomu nebudiž dovoleno tento náš zákaz a příkaz jakýmkoli způsobem porušit nebo jednat proti němu. Kdyby se toho někdo odvážil, nechť ví, že na sebe svolává hněv všemohoucího Boha a svatých apoštolů Petra a Pavla.
Dáno ve Viterbu 22. září 1220, v pátém roce našeho pontifikátu.
2716
HONORIUS, biskup a sluha služebníků Božích, milým synům Františkovi a ostatním bratřím z řádu Menších bratří, pozdrav a apoštolské požehnání!
Milí synové v Pánu: Protože Apoštolský stolec vyhovuje zbožným přáním a projevuje svou přízeň těm, kdo o něco dobrého prosí, pohnuly nás i Vaše zbožné prosby a potvrzujeme apoštolskou pravomocí řeholi Vašeho řádu, schválenou naším předchůdcem slavné paměti Inocencem, a touto listinou ji bereme v ochranu.
Tato řehole zní:
(následuje autentický text řehole)
Nikdo ať se neodváží porušit tuto naši potvrzovací listinu nebo se jí opovážlivě protivit. Kdyby se o to někdo pokusil, ať ví, že upadne v nemilost všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.
Dáno v Lateráně 29. listopadu 1223 v osmém roce našeho pontifikátu.
2717
HONORIUS, biskup, sluha služebníků Božích, milovaným synům řádu Menších bratří, pozdrav a apoštolské požehnání!
Protože ve snaze uniknout hluku náměstí, který narušuje Vaše životní předsevzetí, vyhledáváte rádi místa osamělá, abyste se mohli svobodněji ve svatém klidu věnovat modlitbě, velmi spoléháme na přímluvnou moc Vašich modliteb. Vaše přímluva u Boha musí být tím účinnější, čím jste pro dokonalejší život hodni větší milosti od Boha.
Proto máme za to, že se Vám nesmí odmítnout věc, která neomezuje ničí právo. Zvlášť když pravá zbožnost žádá povolit Vám i to, co je projevem zvláštní přízně, protože nežádáte časné výhody, nýbrž pro svou opravdovost výhodu duchovní, když jste slíbili a přijali chudobu. Nakloněni Vašim prosbám, autoritou tohoto listu povolujeme Vám výsadu, abyste tam, kde žijete, mohli v oratořích slavit oběť mše svaté na přenosném oltáři s tou výhradou, aby nebylo narušeno právo farní, vyhrazené farním kostelům.
Nikomu nebudiž dovoleno porušit tuto listinu našeho povolení a indultu, nebo se odvážně stavět proti ní. Kdyby někdo...
Dáno v Rieti 3. prosince 1224, v devátém roce našeho pontifikátu.
2718
HONORIUS, biskup, sluha služebníků Božích, bratřím Kazatelům a bratřím Menším, poslaným Svatým stolcem do Miramolinova království, pozdrav a apoštolské požehnání!
Postaveni za strážce a obdělavatele vinice Páně bez naší zásluhy, máme povinnost poslat na ni dělníky a určit jednotlivcům úkoly podle schopností každého jedince, aby mohl co nejlépe rozvinout svou práci.
Protože jste se zřekli sebe samých a toužíte obětovat svůj život, abyste Pánu získali duše druhých, a protože je obecně známo, že Bohu žádná oběť není milejší než dobro duší, posílá Vás autorita Apoštolského stolce do Miramolinova království, abyste hlásáním evangelia Ježíše Krista - pokud Vám to umožní -obraceli nevěřící, pozvedali ty, kdo padli zapřením víry, byli podporou slabých, útěchou bázlivých a statečností silných.
Abyste mohli svěřený úřad vykonávat s větší jistotou, dáváme Vám povolení, abyste v té zemi - ovšem jen v ní - kázali, křtili, smiřovali s Bohem odpadlé, ukládali pokání a rozhřešovali všechny vyobcované, pokud nemohou snadno dosáhnout Svatého stolce. Dovolujeme Vám vyhlašovat i vyobcování nad těmi, kdo by v té zemi odpadli k bludům.
Žádný křesťan Vás nesmí násilím vyhánět z té země.
Mocí svaté poslušnosti Vám přikazujeme, abyste se neodvážili zneužít této pravomoci, ale jako praví dělníci Ježíše Krista chovejte se bezvadně, abyste dostali od božského Otce rodiny zaslouženou odměnu a abychom Vám s důvěrou mohli svěřit úkoly ještě větší.
Dáno v Rieti 7. října 1225, desátého roku našeho pontifikátu.
2719
ŘEHOŘ, biskup, sluha služebníků Božích, všem věřícím, kteří budou číst tento list, pozdrav a apoštolské požehnání!
Zamýšlíme se nad tím, jak svatá setba řádu Menších bratří vznikla a jak pod blahoslaveným Františkem, blahé paměti, všude milostí Ježíše Krista vzrostla, rozvila se, rozkvetla a rozšířila vůni svatého života, takže se zdá, že svaté náboženství zdobí výše řečeny řád. Zdálo se nám důstojné a vhodné vybudovat z úcty k témuž Otci zvláštní kostel, v němž by se uložilo jeho tělo.
K takovému dílu je vhodná aktivní účast věřících. Máme za to, že i pro Vaši spásu je užitečné, projevíte-li se v této věci také jako oddaní synové a přiložíte ruku k dílu. Proto Vás všechny prosíme, napomínáme a vybízíme v Pánu - a pro odpuštění Vašich hříchů to i přikazujeme: Z bohatství Bohem Vám svěřeného s vděčnou láskou přispívejte na toto i jiná dobrá díla, která z Božího vnuknutí uděláte, abyste mohli dosáhnout radosti a věčné blaženosti.
My spoléháme na milosrdenství věčného Boha a autoritu svatých apoštolů Petra a Pavla a všem, kdo tomuto dílu poskytnou pomoc, udělujeme milosrdně odpuštění 40 dnů pokání jim uloženého.
Dáno v Rieti 29. dubna 1228, v druhém roce našeho pontifikátu.
ŘEHOŘ, biskup, sluha služebníků Božích, atd.
2720
Podivuhodná je vznešenost Božího milosrdenství vůči nám a neocenitelný projev jeho lásky: Syna vydal na smrt, aby vykoupil služebníka. Dary svého milosrdenství neumenšuje a neustále pokračuje v ochraně vinice, kterou zasadil svou pravicí. I o jedenácté hodině posílá dělníky, aby ji pokorně vzdělávali plečkou i radlicí, kterou Šamgar pobil šest set Filišťanů (srov. Sd 3,31), aby vytrhali trní a plevel, odřezali zbytečné výhonky a plané ratolesti, které nezapouštějí hluboké kořeny, a vytrhali ostružiní, aby celá vinice rodila sladké a chutné plody. Takové totiž plody, které - očištěny lisem trpělivosti - mohly by být ve věčném vinném sklepě, až bude spálena bezbožnost jakoby ohněm zároveň s vychladlou láskou mnohých, která je určena ke zkáze, stejně jako byli jedem rozkoší vrženi v záhubu Filišťané (srov. Sd 16,22).
2721
2. Hle: Bůh zemi ničil potopou, ale spravedlivého převedl ubohou archou a nedopustil, aby zůstalo žezlo bezbožníků nad údělem spravedlivých (srov. Žl 125/124,3). O jedenácté hodině vzbudil svého služebníka Františka, blahoslaveného muže opravdu podle svého srdce. Byl světlem opovrhovaným boháči, ale připraveným pro stanovenou dobu, kdy ho poslal na svou vinici, aby z ní vytrhal trní a ostružiní, když před tím zničil Filišťany, kteří ho obkličovali. On osvítil naši vlast, smířil ji s Bohem a napomínal ji stálým povzbuzováním.
2722
3. František poslechl hlas Přítele, který ho v hloubi srdce zval. Bez váhání vstal, roztrhl pouta lichotek světa a jako druhý Samson, posilněn milostí Boží a plný ducha horlivosti, vzal oslí čelist: Kázáním, osnovaným prostotou, bez slovní moudrosti - mocnou silou Boží, která volí slabé tohoto světa, aby zahanbila silné, neporazil jen tisíc, ale mnoho tisíc Filišťanů s přispěním toho, který se dotkne hor a dýmají (srov. Žl 104/103, 32). Ve služebnost ducha podrobil ty, kteří dřív sloužili nečistotě těla. A poněvadž odumřeli neřestem a žili nyní pro Boha a ne sami pro sebe, od chvíle, kdy horší část zanikla, vytryskla z této čelisti hojná voda, jež obmyla a zúrodnila všechny pošpiněné, kteří vysíleni padli. Tu vodu, která tryskala do života věčného, lze koupit bez stříbra a bez peněz (srov. Iz 55,1). Její praménky, které se rozbíhají na všechny strany, zavlažují vinici, jež vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k řece (Žl 80/79,12).
2723
4. František napodobil příklad našeho Otce Abraháma, poněvadž vyšel také ze své země, ze svého příbuzenstva a z domu svého otce (srov. Gn 12,1), aby odešel do země, kterou mu Pán ukázal svým vnuknutím. Aby mohl hbitě běžet k odměně nebeského povolání a mohl snáze vejít úzkou branou, odložil břemena pozemských bohatství a připodobnil se tomu, který, ač bohatý, stal se pro nás na tomto světě chudým. Rozdal bohatství, dal je chudým, aby jeho spravedlnost zůstala na věky (Žl 112/111, 9).
A když došel země vidění na hoře, kterou mu Pán ukázal - totiž ve vznešenosti víry - přinesl v oběť své tělo, které ho svého času oklamalo podobně jako jediná dcera Jefteho. Podložil oheň lásky, trýznil své tělo hladem, žízní, zimou, bděními a posty. A když je tak křižoval s vášněmi a žádostmi, mohl s apoštolem říci: Žiji ovšem, ale už to nejsem já, nýbrž žije ve mně Kristus.
A vskutku: Nežil už sám pro sebe, ale spíš pro Krista, který za naše hříchy zemřel a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění, abychom už nesloužili hříchu.
Zničil také vášně, zmužile zahájil boj proti světu a mocnostem v povětří. Zřekl se ženy, venkovského domu a býků, kteréžto věci vzdalovaly pozvané od hostiny (Lk 14,15-20), na rozkaz Boží povstal s Jakubem, a když dostal sedmerý dar Ducha, povzbuzován osmerem evangelních blahoslavenství, vystoupil po patnácti stupních ctností, mysticky naznačených v žalmech, k Bételu, Božímu domu, který sám pro Boha připravil.
A tam zbudoval oltář svého srdce Bohu a obětoval na něm vonné látky svých zbožných modliteb, které andělé přenášejí před Boží tvář, blízek stát se spoluobyvatelem andělů.
2724
5. Aby však nebyl prospěšný jen sám sobě, spojen tam na hoře objetím jenom s Ráchel, totiž s kontemplací, krásnou sice, ale neplodnou, sestoupil do zakázaného domu Lii, aby vedl bohaté stádce dvojčat doprostřed pouště. a hledal tam pastvu života; aby tam, kde je nebeská mana pro ty. kdo se odloučili od hluku světa, s pláčem rozséval sémě, aby mohl přinášet snopy s jásotem (Žl 126/125, 5-6) do obilnice věčnosti, aby zasedl mezi knížaty svého lidu, korunován věncem spravedlnosti.
Zajisté nehledal prospěch vlastní, ale Kristův, a sloužil mu jako přičinlivá včelka. A jako jitřenka v závoji mračen a jako měsíc v úplňku za svých dní (Sir 50,6) a jako slunce, zářící v Boží církvi, vzal do svých rukou lampu a polnici, aby pokorné přitáhl k milosti důkazy svých zářivých skutků a aby kázal pokání, a tak vyvedl zabředlé ve zlu z jejich těžkých provinění.
Inspirován tímto způsobem ctností lásky, neohroženě vpadl do tábora Madianitů, těch totiž, kdo z opovržení unikají soudu církve s pomocí toho, který zatím co byl uzavřen v lůně Panny, přicházel do celého světa svou vládou. A uchopil zbroj, do níž vkládal svou důvěru silný ozbrojenec, který hlídal svůj dvůr, a rozdal jeho kořist a odvedl ho do otroctví jako hold Ježíši Kristu (srov. Ef 4,8).
2725
6. Načež když za svého života na zemi přemohl trojího nepřítele, učinil násilí nebeskému království a násilím je uchvátil (Mt 11,12).
A po mnohých slavných bojích tohoto života jako vítěz nad světem vrátil se k Pánu a předstihl mnohé obdařené vědou - on, který z vlastního rozhodnutí bez vědy byl moudře neučený.
2726
7. Vskutku jeho svatý, činný a zářivý život mu získal společenství vítězné církve. Přece však se církev bojující, která vidí jen tvářnost vnější, neodvažuje z vlastní autority soudit ty, kteří jsou z jejího domu, aby je pozdvihla k úctě, opírajíc se o jejich život zvlášť proto, že na sebe anděl satanův brává podobu anděla světla. Všemohoucí Bůh, jehož milostí jmenovaný služebník Kristův důstojně a chvalitebně mu sloužil, nedopustil, aby tak podivuhodné světlo se skrylo pod kbelík. Naopak: Postavil je na svícen, aby jeho světlo svítilo všem v domě. A velkolepými a mnohými zázraky prohlásil, že mu je jeho život milý a že jeho památka musí být v bojující církvi ctěna.
2727
8. Protože nám byly dokonale známy význačné rysy jeho slavného života, pro důvěrnost, kterou nám projevoval, když jsme zastávali ještě nižší úřad, i pro mnohonásobnou skvělost zázraků, prokázaných věrohodnými svědky, v důvěře v jeho přímluvu, že máme v nebi ochráncem toho, který nám byl přítelem na zemi, svolali jsme konsistoř našich bratří kardinálů a po zjištění jejich souhlasu rozhodli jsme se ZAPSAT HO DO SEZNAMU SVATÝCH k náležitému uctívání. (Poznámka: To se stalo 16. 7. 1228.)
2728
9. Také stanovíme, aby katolická církev slavila jeho zrození pro nebe slavně a zbožně dne 4. října, totiž v den, kdy, vyproštěn z vězení těla, vystoupil do nebeského království.
10. Proto Vás tímto apoštolským listem všechny žádáme a vyzýváme, abyste se v ten den naléhavě a radostně věnovali Božím chválám k jeho oslavě a abyste pokorně na jeho přímluvu a pro jeho zásluhy vyprošovali, abychom mohli dospět do jeho společnosti. To ať nám dopřeje Ten, který je požehnaný na věky věků. Amen.
Dáno v Perugii 19. července 1228, v druhém roce našeho pontifikátu.
2729
ŘEHOŘ, biskup, sluha služebníků Božích, milovaným synům, generálnímu ministru, provinčním ministrům a kustodům a ostatním bratřím řádu Menších bratří, pozdrav a apoštolské požehnání!
1. Čím více se odpoutáváte od světa, čím více jste povzneseni sami nad sebe, jakoby oděni holubičími křídly v ústraní kontemplace, tím jasněji předvídáte léčky hříchu a oko Vašeho srdce s velkou pečlivostí zkoumá mnohé věci, které vidíte jako překážku pokroku ke spáse. Stává se tedy, že mnoho věcí, které jiným zůstávají skryty, ukáže Duch ve Vašem svědomí. Když se jasnozřivost duchovní inteligence zastře temnotou lidské slabosti, vždy do popředí vystoupí skrupule pochybnosti, která vrhá do cesty téměř nepřekonatelné překážky.
2730
2. Vskutku nedávno, když k nám přišli Vámi provinčními ministry vyslaní delegáti Vaší generální kapituly a s nimi osobně i Ty, synu generální ministře, vyložili jste nám, že Vaše řehole obsahuje některé věci pochybné nebo nejasné a jiné nesnadné k pochopení. Tím spíše, že blahoslavený vyznavač Kristův, blahé paměti František, poněvadž nechtěl, aby jeho řehole byla podrobena výkladu některého bratra, přikázal na konci svého života - a tento příkaz se jmenuje Závěť - aby se nedělaly vysvětlující poznámky ke slovům řehole (glosy) a aby se neříkalo - abychom použili jeho vlastních slov - »tak a tak musí být chápány«, dodal, že bratři nesmějí žádat listy od Svatého stolce a připojil i jiné věci, které se nebudou moci zachovávat bez velkých obtíží.
2731
3. Protože jste nezjistili, zda jste povinni zachovávat řečenou Závěť, žádali jste nás, abychom tuto pochybnost naší autoritou odstranili jak ze svědomí vašeho, tak ze svědomí ostatních bratří.
A protože jsme byli dlouho se světcem v důvěrném styku, poznali jsme dokonaleji jeho úmysl a nadto jsme mu byli blízko, když řečenou řeholi sepisoval a když ji překládal Svatému stolci ke schválení, i když jsme tehdy měli nižší úřad. Také jste nás žádali, abychom upřesnili pochybné a nejasné body téže řehole a dali odpověď i k jiným nesnadným bodům.
Nuže: Víme, že jmenovaný vyznavač Kristův měl při předpisování tohoto příkazu chvalitebný úmysl; víme též, že i Vy se chcete držet věrně jeho příkazů a svatých přání. Přesto jsme znepokojeni nebezpečími pro duše a nesnázemi, které by na Vás mohly z důvodů nejistot přicházet. Abychom tedy z Vašich srdcí pochybnosti odstranili, potvrzujeme, že tento příkaz nejste povinni zachovávat ze dvou důvodů: Především nemohl zavazovat bez souhlasu bratří a hlavně ministrů, protože příkaz se týkal všech; nemohl zavazovat ani svého nástupce, protože není dána vzájemná moc jednoho nad druhým - mají totiž stejnou autoritu.
2732
4. Za druhé: Někteří vaši bratři, jak jsme slyšeli od zmíněných delegátů, pochybují, zda jsou vázáni evangelními radami stejně jako evangelními příkazy, protože na počátku Vaší řehole je řečeno: Řehole a život Menších bratří je tento: Zachovávat evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě. Také proto, že na konci řehole je znovu řečeno: Zachovávejme chudobu a pokoru a svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, jak jsme odhodlaně slíbili.
Je tedy žádoucí vědět, jsou-li povinni zachovávat také ostatní rady evangelia kromě těch, které jsou vyjádřeny slovy příkazu nebo zákazu v řeholi. Zvlášť proto, že se bratři nemínili ostatními radami vázat a že je vůbec nemohou nebo jen s velkými obtížemi doslovně zachovávat.
Stručně tedy odpovídáme takto: Ostatními radami evangelia nejste vázáni mocí řehole. Vázáni jste jen těmi, ke kterým jste se v ní zavázali. Jinými radami jste vázáni stejně jako ostatní křesťané, a to tím víc, protože jde o věci dobré a správné a protože jste sami sebe nabídli jako drahocennou oběť Pánu pohrdnutím věcmi tohoto světa.
2733
5. Za třetí: V téže řeholi se zakazuje, aby bratři ani přímo ani nepřímo jakkoli přijímali peníze. Bratři toto chtějí stále zachovávat. Pro větší jistotu však chtějí vědět, zda by mohli bez přestoupení řehole seznámit věřící s několika osobami velmi bohabojnými, jejichž prostřednictvím by jim v jejich potřebách přispívali, nebo na které by se mohli obrátit, když se dozvědí, že pro ně tyto osoby dostaly peníze. Při tom je samozřejmé, že nechtějí z vlastní vůle uchovávat peníze nebo jmění, ani je od těch osob vyžadovat jako pro ně uložené.
K tomuto bodu považujeme za správné odpovědět takto: Chtějí-li bratři koupit nějakou nutnou věc nebo zaplatit věc už koupenou, mohou toho, od něhož kupují, uvést těm, kteří jim chtějí dát almužnu, nebo výše zmíněným důvěrníkům. Tento pak není pověřenec bratří, ale spíše toho, z jehož příkazu obnos platí, nebo je pověřencem toho, který obnos přijímá. Pověřenec se musí postarat, aby se platba vyrovnala tak, aby u něho nic nezůstalo. Kdyby sám nemohl pro zaneprázdnění, může almužnu, kterou dostal, uložit u některého duchovního přítele bratří, aby jí bylo použito podle místních potřeb ve vhodném čase. Na tohoto duchovního přítele se také mohou bratři obracet v naléhavých potřebách, zvlášť není-li pověřenec pečlivý nebo nezná jejich potřeby.
2734
6. Za čtvrté: Protože je v téže řeholi výslovně řečeno: Bratři ať nic nevlastní - ani dům, ani místo, ani jakoukoli věc - obávají se, že by se během doby nemusela čistě zachovávat chudoba řádu; také proto, že už někteří tvrdili, že vlastnění movitého majetku náleží celému řádu společně, byla nám předložena pokorná prosba, abychom k tomuto bodu učinili patřičné rozhodnutí vzhledem k nebezpečí pro duše a pro čistotu celého řádu.
Prohlašujeme tedy, že bratři nesmějí nic vlastnit ani společně, ani jednotlivě, ale řád sám ať má užívání náčiní, knih a jiných movitostí, které je bratřím dovoleno mít. Bratři ať věcí užívají, jak bude stanoveno generálním ministrem nebo provinčními ministry, a ať zůstane nedotčeno vlastnictví míst a domů v rukou těch, o nichž je známo, že jim náleží. Ani nesmějí bratři movitosti prodávat, směňovat mimo řád nebo jakýmkoli způsobem zcizovat, ledaže by to generálnímu nebo provinčním ministrům dovolila autorita nebo souhlas kardinála římské církve, který bude řídit řád.
2735
7. Za páté: Poněvadž je v jedné kapitole téže řehole řečeno: Kdyby některý bratr ponoukáním zlého nepřítele smrtelně zhřešil těmi hříchy, o nichž je mezi bratry stanoveno, že se musejí obrátit na provinční ministry, jsou ti bratři povinni obrátit se k nim pokud možno nejdříve. Bratři zbožně pochybují, zda se to má rozumět jen o hříších veřejných, nebo také tajných. Odpovídáme tedy, že se tato kapitola vztahuje jen na hříchy veřejné a zjevné. Ustanovujeme, aby generální ministr pro jednotlivé provincie stanovil určitý počet spolehlivých a rozvážných kněží podle toho, jak se jim bude zdát vhodné, aby bratry zpovídali z hříchů tajných, pokud by bratři sami nedali přednost jít k ministrům nebo kustodům v místech svého pobytu a zpovídali se u nich.
2736
8. Za šesté: Protože řehole stanoví: Žádný bratr nesmí kázat lidu, nebude-1i generálním ministrem vyzkoušeti a nebude-li mu svěřen kazatelský úřad, žádali jste, abychom toto místo upřesnili tak, že by se vyhnulo námahám a nebezpečným cestám bratří Zda totiž může generální ministr tímto úkolem pověřit některé vhodné osoby, které by zkoušely ty, kteří to v provincii potřebuj!, případně někoho zvláště.
Na tuto otázku odpovídáme: Generální ministr nemůže toto pověření dát osobám vzdáleným. Kdo by se měl podrobit této zkoušce, musí přijít k němu, nebo mohou přijít s provinčními ministry za tímto účelem na generální kapitulu. Kteří však takovou zkoušku nepotřebují - protože studovali na teologické fakultě také kazatelský úřad - a jsou-li zralí věkem a mají-li příslušné předpoklady, mohou lidu kázat vyjma těch, jimž by to generální ministr odepřel.
2737
9. Za sedmé: Bratři mají pochybnost, zda vikáři provinčních ministrů, kteří je zastupují v době, kdy jsou na generální kapitule, mohou někoho do řádu přijmout nebo z něho propustit. Odpovídáme: Nemohou - a to proto, že toto oprávnění nemají ani provinční ministři, pokud jim v tomto bodě nebylo dáno zvláštní dovolení. A generální ministr jim je může udělit a může je také odepřít. A poněvadž pravomoc přijímat bratry do řádu může být podle řehole udělena jen provinčním ministrům, nemají provinční ministři možnost ji udělovat jiným. Je udílena jen jim a nikomu jinému.
2738
10. Za osmé: Protože se v řeholi dále praví: Volbu nástupce po smrti generálního ministra konají provinční ministři a kustodi na svatodušní kapitule, nevědí někteří, zda se musí na generální kapitulu sejít všichni kustodi, nebo zda stačí - aby se vše mohlo projednat s větším klidem - když se účastní pouze někteří z jednotlivých provincií, kteří by vyjádřili i názor ostatních. Odpovídáme: Kustodi jednotlivých provincií ať mezi sebou vyberou jednoho, který bude na generální kapitulu vyslán spolu s provinčním ministrem a jemuž svěř( své názory. Až toto sami stanovíte, budeme takové ustanovení považovat za schválené.
2739
11. Konečně, protože je v řečené řeholi psáno: Bratři ať nevstupují do klášterů řeholnic vyjma těch, jimž bylo dáno dovolení od Svatého stolce - o tom se dosud bratři domnívali, že se tento příkaz týká jen klášterů klauzurovaných chudých řeholnic, protože o ně má Svatá stolice zvláštní péči. Nadto se má za to, že tento výklad byl vyhlášen provinčními ministry na generální kapitule ve zvláštních stanovách v téže době jako řehole, ještě za Františkova života. Proto bratři chtějí vědět s větší přesností, zda se to vztahuje na všechny kláštery proto, že řehole žádný z nich nevyjímá - nebo zda se to vztahuje jen na kláštery uvedených řeholnic. Odpovídáme, že zákaz se vztahuje na všechny kláštery řeholnic. Výrazem »klášter« míníme uzavřenou část, tj. dům a vnitřní pracovny, protože do jiných částí, kam mají přístup i lidé světští, mohou vstupovat i bratři z důvodů kázání nebo žebrání; samozřejmě ti, kterým to bylo dovoleno příslušnými představenými se zřetelem na jejich zralost. Jsou však vyjmuty kláštery uvedených klauzurovaných (reclusae), do nichž není dovoleno vstupovat nikomu, leč se zvláštním dovolením Svatého stolce.
Dáno v Anagni 28. září 1230, čtvrtého roku našeho pontifikátu.
2740
ALEXANDR, sluha služebníků Božích, všem ctihodným bratřím arcibiskupům a biskupům, milovaným synům opatům, představeným, děkanům, arcijáhnům, arcikněžím, ostatním prelátům církví a všem církevním osobám ať světským či řeholním z jakéhokoli řádu, pozdrav a apoštolské požehnání!
2741
1. Není neobvyklé ani nové, že to, co se koná pod tlakem mnoha povinností a ve spěchu, oslabuje rozvážné zamyšlení. Je třeba to znovu podrobit delšímu zkoumání, aby se to rozhodlo správněji a přesněji na základě důkladnější a všestranné diskuse.
2742
2. A vskutku v době papeže Inocence IV., našeho předchůdce blahé paměti, zveřejnil Apoštolský stolec listiny, v nichž všem řeholníkům vyhlásil pod svatou poslušností následující směrnice:
aby od nyní do budoucna nepřijímali lehkomyslně ve svých kostelích nebo oratořích o nedělích a svátcích cizí farníky k slavení Božích tajemství;
aby je bez dovolení jejich kněží žádným způsobem nepřipouštěli k svátosti pokání;
aby ve svých kostelích nekázali dříve, než bude po mších svatých, na nichž tito farníci bývají účastni, když se ráno mají shromažďovat ve svých kostelích;
aby v tuto dobu nekonali kázání, byt i slavnostní;
aby nechodili konat slavnostní kázání do jiných farností, nejsou-li tam tamními kněžími pozváni, nebo aspoň si od nich pokorně nevyžádali souhlas a také jej dostali;
aby v den, kdy slavnostně káže diecézní biskup nebo někdo v jeho zastoupení, zvlášť v jeho katedrále, nikdo z nich se v městě neodvážil kázat;
aby v případě, že dostanou oprávnění pohřbívat cizího farníka ve vlastních kostelích, odevzdali, i když nebyli vyzváni, příslušnou kanonickou částku ze všeho, co dostali za tento pohřeb, biskupovi nebo knězi té farnosti, odkud zemřelý pochází a byl převezen;
a kdyby někdo z řeholníků přestoupil tyto příkazy a odvážil se jednat proti nim, neprovinil by se jen hříchem neposlušnosti, ale propadl by současně i vyobcování činem samým a byl by v nebezpečí degradace; diecézní biskup má takového na základě církevních trestů přinutit k zachovávání předepsaných směrnic, bez možnosti odvolání proti trestu ani s odvoláním na nějaký indult nebo apoštolské privilegium.
2743
3. Nyní, protože jsme si stanovili pozorněji uvažovat a po delším studiu shora zmíněných apoštolských listů učinit příslušné rozhodnutí, i poněvadž si přejeme nade všecko dobro pokoje a klid pro církev i církevní osoby, považujeme zmíněné i jiné listy, o tomto předmětu vydané proti řeholníkům, ať už obecně nebo částečně, obvykle nebo mimo běžnou formu, za odvolané.
Z toho důvodu posíláme Vám všem tento apoštolský list, abyste nečinili nic z toho, co bylo v oněch listech nařizováno jako příkaz nebo soud, protože od nynějška nemají žádnou právní účinnost ani platnost.
Dáno v Neapoli 22. prosince 1254, prvního roku našeho pontifikátu.
|
|
||
|
|||