|
|
|
1. Privilegium serafické chudoby
Podle Legendy je dal nejprve Inocenc III. roku 1215/16. Je to v dějinách řeholního života novinka: nejen jedinec, ale ani klášter jako celek nesmí nic vlastnit. Originál se nezachoval, text je uveden ve sbírce františkánských dokumentů »Fundamenta trium ordinum« vydané 1512 v Paříži. Klára si vymohla jeho potvrzení na Řehoři IX. roku 1228. Originál se dnes uchovává v klášteře svaté Kláry v Assisi.
2. Bula svatořečení svaté Kláry
Je nadšený hymnus na Klářin život, který ve stručnosti líčí. Originál se nezachoval, ale máme mnoho opisů.
3. List kardinála Hugolína Kláře
»Ab illa hora« je jediný list kardinála Hugolína, pozdějšího papeže Řehoře IX. Kláře, který se nám zachoval. Zdá se, že byl psán 28. 4. 1220 ve Viterbu.
4. List papeže Řehoře IX. Chudým paním
Je z ledna až července roku 1228.
5. List Anežky Assiské Kláře
Kritici mají obecně za to, že jej Anežka napsala roku 1229 a poslala z Monticelli.
6. Okružní list k úmrtí Kláry
List měl podat zprávu o smrti Kláry všem sestrám 2. řádu. Musel tedy být sepsán někdy po 11. srpnu 1253.
3279
INOCENC, biskup, sluha služebníků Božích, v Kristu milovaným dcerám Kláře i ostatním služebnicím při kostele sv. Damiána u Assisi, které už navždy slíbily nebo v budoucnu slíbí řeholní život.
1. Je známé, že jste se zřekly žádostí po časných věcech z touhy zasvětit se výlučně Pánu. Proto jste všechno prodaly, rozdaly chudým a předsevzaly si, že nikdy a nijak nebudete nic vlastnit a že se ve všem budete držet šlépějí toho, který se pro nás stal chudým a který je Cesta, Pravda a Život.
2. Od takového úmyslu Vás neodstrašuje to, že nic nevlastníte, protože levice nebeského Ženicha spočívá pod Vaší hlavou, aby posílila, co je podle těla slabé a co jste v uspořádané lásce podrobily zákonu ducha.
3. Konec konců ten, který živí nebeské ptactvo a odívá polní lilie, bude vám o oděv a pokrm pečovat právě tak, jako jednou, až Vás bude obcházet a obsluhovat Vás na věčnosti; až Vás totiž jeho pravice bude něžněji objímat v plnosti patření na něho.
4. Jak jste tedy prosily, apoštolskou blahosklonností potvrzujeme Vaše předsevzetí nejvyšší chudoby, autoritou tohoto listu Vám dovolujeme, že Vás nikdo nebude nikdy smět nutit přijímat vlastnictví.
Kdyby pak některá Paní toto předsevzetí zachovávat nechtěla nebo nemohla, ať u Vás nezůstává, ale přeloží se na jiné místo.
5. Stanovili jsme tedy, že žádnému člověku nesmí být dovoleno Vás nebo Váš kostel bezdůvodně znepokojovat nebo nějak obtěžovat. Kdyby se tedy v budoucnosti někdo, ať církevní nebo světská osoba, přestože ví o tomto našem potvrzení a ustanovení, měl pokoušet proti Vám nebo proti tomuto ustanovení neodůvodněně něco namítat a po druhém a třetím napomenutí by svou vinu přiměřeným dostiučiněním nenapravil, ať pozbude důstojnost svého úřadu i své cti a ví, že pro svůj zločin propadl Božímu soudu, že je vyloučen od nejsvětějšího těla a krve našeho Pána, našeho Vykupitele Ježíše Krista, a že ho čeká přísný trest při posledním soudu.
Vám všem i těm, kdo u Vás zachovávají lásku v Kristu, bud' pokoj našeho Pána Ježíše Krista, aby měly užitek v plodech dobrých skutků a aby i u přísného Soudce dosáhly odměny věčného pokoje. Amen.
ŘEHOŘ, biskup a sluha služebníků Božích, pozdrav a apoštolské požehnání v Kristu milovaným dcerám: Kláře a ostatním Kristovým služebnicím, žijícím v řeholním společenství u kostela sv. Damiána v assiském biskupství.
(Články 1, 2, 3, a první odstavec článku 4 jsou doslova stejné jako ve výše uvedeném Privilegiu serafické chudoby, uděleném Inocencem III.)
5. Nikomu nebuď proto dovoleno porušovat tuto naši povolovací listinu nebo se jí opovážlivě protivit. Kdyby se toho však někdo odvážil, ať ví, že propadne hněvu všemohoucího Boha i jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.
Dáno v Perugii dne 17. září ( 1228), v druhém roce našeho papežství.
3280
ALEXANDR, biskup, sluha služebníků Božích, ctihodným bratřím, všem arcibiskupům a biskupům, pozdrav a apoštolské požehnání.
3281
1. KLÁRA, svítící jasnými zásluhami, zářící v jasu nebeské slávy, skví se na zemi jasem vznešených zázraků. Zde na zemi září Klářina přísná a hluboká zbožnost, tam v nebi září velikostí věčné odměny, smrtelníkům jasně svítí síla jejích ctností jako obdivuhodnými znameními.
Kláře bylo na zemi propůjčeno privilegium nejvyšší chudoby, v nebeských výšinách je jí odplaceno plností nevýslovných pokladů, věřící jí prokazují velikou úctu a nesmírnou poctu. V nebi Kláru ozařuje plnost božského světla, mezi křesťanským lidem září podivuhodnými zázraky.
3282
2. Kláro, ozdobená podivuhodným jménem jasnosti! Už před svým obrácením jsi byla jasná, při svém obrácení jasnější, v klášterním životě přejasná a po ukončení pozemské pouti jsi nejjasnější. Z této Kláry zazářilo do světa jasné zrcadlo dobrého příkladu, k radosti nebes jsi přinesla vonnou lilii panenství a nyní zde na zemi se zjevně pociťuje pomoc tvé ochrany.
3283
3. Podivuhodná jasnost svaté Kláry! Čím bedlivěji se hledá v jednotlivých skutečnostech, tím zářivější se v každé nachází. Vpravdě zářila, když žila v tomto světě, živěji však oslnila v řeholním životě. V otcovském domě zářila jako paprsek světla, avšak v klášteře jiskřila jako blesk. V životě vydávala jiskry, po smrti paprsky. Na zemi byla jasná, v nebi je zářící.
3284
4. Jak živá byla síla tohoto světla a jak silné je světlo tohoto zdroje jasnosti! I když se toto světlo uzavřelo do klášterní skrytosti, přece z ní vyzařovalo do světa! V úzkém klášteře se soustřeďovalo, aby se pak rozlévalo do světa v šíř i dál. Střežila je uvnitř, a přece vyzařovalo ven.
Ano, Klára se skrývala, a přece byl její život zjevný všem. Klára mlčela, její sláva však křičela. Žila ve skrytu klášterní cely, a přece se o ní mluvilo ve městech.
3285
A není na tom nic divného, neboť tak jasně svítící lampa nemohla zůstat skryta, aniž by zářila a své světlo šířila v domě Páně. Úžasně vonící nádoba nemohla zůstat skryta, aniž by šířila vůni a naplňovala libou vůní dům Páně. Ba, když v malém, osamělém klášteře praskla tvrdým životem alabastrová nádoba jejího těla, vůní její svatosti se naplnila celá budova církve.
3286
6. Dokud jako mladá dívka dlela ve světě, snažila se od útlého mládí pomíjivý a nečistý svět obcházet po stezce čistoty. Neustále pečlivě střežila drahocenný poklad svého panenství nedotčeným studem a byla horlivá v dílech lásky a zbožnosti. Blízcí i vzdálení ji tak silně chválili, tak dobře o ní mluvili, že když o ní blažený František slyšel tolik chvály, povzbuzoval ji, aby se oddala dokonalé službě Kristu.
3287
7. Ochotně uposlechla jeho povzbuzení, aby se zřekla světa a všeho pozemského a sloužila jen Pánu v dobrovolné chudobě. Tuto žhavou touhu se snažila naplnit, jak nejrychleji mohla. Nakonec všechen svůj majetek rozdala na almužnách pro lásku Kristovu a proměnila jej na pomoc chudým.
3288
8. Když opustila hluk světa, odebrala se do jednoho kostelíka v polích, kde jí blažený František ostříhal vlasy. Odtud odešla k jinému kostelu, odkud se ji její příbuzní pokoušeli dostat zpět domů. Ona však rychle obejmula oltář, pevně se chytila pláten na něm, odhalila jim svou ostříhanou hlavu a tím chtěla statečně a pevně ukázat, že se už celým srdcem zasnoubila Bohu a nemůže dovolit, aby ji odtrhli od služby Kristu.
3289
9. Nakonec ji blažený František převedl ke kostelíku sv. Damiána za hradbami jejího rodného města Assisi.
3290
Zde k ní Pán připojil mnoho družek, aby jeho jméno vytrvale milovaly a ctily. Zde požehnaně vznikl dokonalý a svatý řád sv. Damiána, který se už dávno rozšířil po celém světě. Zde Klára, povzbuzována blaženým Františkem, položila základ novému svatému a přísnému životu. Byla prvním a pevným základem tohoto velikého řádu, byla základním kamenem tohoto významného díla.
3291
10. Vznešená původem, vznešenější způsobem svého života, zachovávala pod touto svatou řeholí své panenství, které střežila už dříve.
3292
Později ji následovala i její matka Hortulána, horlivě konala zbožná díla ve stopách své dcery a vstoupila pokorně do tohoto řádu. A zde nakonec tato »zahradnice«, která v Pánově zahradě vypěstovala tak úžasnou květinu, šťastně zakončila své dni.
3293
11. Po několika letech se blažená Klára podvolila stálému naléhání svatého Františka a převzala sama vedení kláštera i sester.
3294
To tedy byl ten ušlechtilý, urostlý strom s košatými větvemi, který na poli církve přinesl tak sladké plody zbožnosti, do jeho osvěžujícího stínu spěchaly ze všech stran učednice víry, aby tu ochutnaly jeho plody. Klára byla tou novou Paní spoletského údolí, novým pramenem živé vody, kterou k užitku duší nabízela k občerstvení a již pak různé potůčky rozvedly po území církve a zavlažují květinové školky zbožnosti.
3295
12. Byla vysokým svícnem svatosti, který jasně zářil v stánku Páně. K jeho nesmírnému jasu přicházely a dosud přicházejí velmi mnohé, aby své lampy rozžíhaly od jeho světla. Na poli víry vpravdě zasadila a pěstovala vinici chudoby, na níž se sbírají plné a bohaté hrozny spásy. Na pozemku církve založila zahradu pokory, kterou zušlechťovala dokonalým zříkáním se nepotřebných věcí a na níž se zrodila veliká úroda ctností.
3296
13. V pevnosti zbožnosti postavila věž přísné zdrženlivosti, v níž se podává bohaté občerstvení duchovní potravy. Byla první z Chudých paní, vůdkyně pokorných, učitelka zdrženlivých, abatyše kajících. Svůj klášter a svěřenou jí rodinu řídila pečlivě a moudře v Boží bázni a službě a v dokonalém zachovávání řádu.
3297
Byla bdělá v povinnosti, horlivá v plnění služby, pamětlivá na povzbuzování, zdrženlivá v trestání, umírněná v přikazování, vzorná v soucitu, ušlechtilá v mlčení, zralá v řeči a obezřetná ve všem, co patří k dokonalému vedení. Chtěla spíš sloužit než vládnout, spíš druhé ctít než sama být ctěna.
3298
14. Její život byl pro druhé poučením a školou moudrosti. V této knize života se ostatní sestry učily své řeholi života; v tomto zrcadle života viděly ostatní odraz své životní stezky. Tělem dlela na zemi, duchem už přebývala v nebi. Byla nádobou pokory, schránkou čistoty, ohněm lásky, sladkostí dobroty, silou trpělivosti, poutem pokoje a jednotící silou své rodiny: mírná v slovech, něžná v skutcích, ve všem milá a příjemná.
3299
15. Aby se přemáháním těla stala silnější na duchu - vždyť každý sílí oslabováním svého nepřítele - měla za lůžko holou zemi a někdy roští, místo podušky pod hlavou tvrdé dřevo; spokojila se s jediným hábitem a pláštěm z obyčejné, hrubé a nevzhledné látky. Takovým pokorným oděvem pokrývala tělo a někdy nosila i kající šat utkaný z koňských žíní na holém těle. Málo jedla, střídmě pila. Žila tak zdrženlivě, že po dlouhou dobu tři dni v týdnu, totiž v pondělí, středu a pátek, vůbec nic nejedla; přesto i v ostatní dni se omezovala v jídle jen na nejnutnější, že ostatní sestry se podivovaly, jak se při tomto tvrdém postu vůbec udržuje při životě.
3300
16. Vytrvale se po většinu dne i noci modlila a bděla.
3301
Když ke konci, vyčerpána dlouhou nemocí, nemohla už ani vstát k tělesné práci, nechávala se na lůžku za pomoci sester posadit a podepřena v zádech konala ruční práce, aby ani v nemoci nelenošila. Tak z lněného plátna, které s láskou zhotovila, nechala udělat korporály pro oltářní oběť a rozeslat je do různých kostelů v rovině i v horách kolem Assisi.
3302
17. Zvlášť si však zamilovala chudobu a neúnavně ji následovala. Tak hluboce si ji vtiskla do ducha, tak silně ji spojila se svými potřebami, že v lásce k ní byla stále pevnější, při jejím objímání stále více rozohněná a za žádnou cenu se od úzkého a radostného spojení s ní neodtrhla.
3303
Ničím, žádnými domluvami se nenechala přemluvit k tomu, aby její klášter cokoli vlastnil, ač náš předchůdce blahé paměti papež Řehoř, starostlivý o dobro tohoto kláštera, chtěl jej pro živobytí sester zabezpečit dostatečným a přiměřeným vlastnictvím.
3304
18. Protože však velké a nádherné světlo nemůže zůstat skryto, ale spíše prozrazuje paprsky svůj jas, odrážela se síla její svatosti už za jejího života v mnohých a rozmanitých zázracích. Tak vrátila jedné sestře svého kláštera zpět řeč, kterou před dlouhou dobou téměř úplně ztratila. Jiné, která zcela oněměla, vrátila dokonalé užívání jazyka.
3305
Třetí otevřela hluché ucho, takže opět slyšela. Sestru, jež trpěla horečkami, uzdravila tím, že ji pokřižovala, stejně jinou trápenou vodnatelností, další s píštělem a mnohé jiné sužované různými nemocemi. Jednoho Menšího bratra osvobodila od duševní choroby.
3306
19. Když jednou v klášteře úplně došel olej, nechala zavolat bratra, který byl určen pro klášter, aby sbíral almužny. Vzala džbán na olej, umyla jej a postavila prázdný ke klášterním dveřím, aby si jej bratr vzal, až půjde obstarat olej. Když však bratr přišel, aby si ho vzal, zjistil, že je z Boží dobroty plný oleje.
3307
20. Když jednou zůstala v celém klášteře jen polovička chleba na posílení sester, nechala jedné sestře tuto polovici chleba nakrájet na kousky a rozdělit všem sestrám. A tu ten, jenž je živý chléb a dává hladovým pokrm, tak rozmnožoval chléb v rukách sestry, která jej rozdělovala, že nakrájela padesát dost velkých porcí, jež rozdělila sestrám u stolu.
3308
21. Těmito a jinými divy se už za jejího života ukázaly její vynikající zásluhy. Když umírala, zjevil se zástup bíle oděných blažených panen se třpytivými korunami na hlavách, mezi nimiž byla jedna vznešenější a krásnější než ostatní. Bylo vidět, jak vešla do domu, v němž Kristova služebnice ležela, přistoupila k jejímu lůžku a prokázala jí přátelskou službu lásky návštěvou a posilující útěchou.
3309
22. Po jejím odchodu (na věčnost) dovedli k jejímu hrobu nemocného padoucnicí, který pro kratší nohu nemohl sám chodit, a tam byl za slyšitelného praskání nohy z obou nemocí uzdraven. Nemocní na ledviny, hrbatí, chromí, zuřivostí týraní a nebezpeční šílenci docházeli na hrobě úplného zdraví. Kdosi po hrozné ráně do pravé paže nebyl s to ruku používat, pro zásluhy světice byl dokonale uzdraven a schopen pracovat jako předtím. Jiný, který ztratil zrak a byl už dlouho slepý, byl doveden k hrobu světice, tam se mu vrátil zrak a mohl domů dojít bez průvodce.
3310
23. Těmito a mnohými jinými podivuhodnými skutky a zázraky zazářila úctyhodná panna tak, že se zdálo zřejmě splněno to, co prý slyšela její matka, když ji nosila pod srdcem a modlila se, že totiž přivede na svět světlo, které silně ozáří celou zemi.
3311
24. Matka církev se tedy raduje, že zplodila a vychovala takovou dceru, která jako matka plodná ctnostmi zrodila svým příkladem mnoho dcer v řádu a dokonalým vedením je vychovala k dokonalé službě Kristu. Ať se raduje i zbožný zástup věřících, že si nebeský Král a Pán odvedl slavně do svého vznešeného a zářícího paláce jejich sestru a družku, kterou si vyvolil za snoubenku, a tak se spolu radují i zástupy svatých, že v nebeské vlasti se slaví svatba nové nevěsty Krále.
3312
Protože je vhodné, aby katolická církev na zemi uctívala tu, kterou Pán na nebi vyvýšil, a protože po předcházejícím bedlivém a pozorném prozkoumání byla zřetelně zjištěna a slavnostně projednána svatost jejího života, protože její zázraky byly jasně prokázány, je spravedlivé a správné, aby i jinde, blízko i daleko, byly její jasné skutky známy, (a proto) po společné poradě a se souhlasem našich bratří (kardinálů) a všech prelátů, kteří jsou nyní u Apoštolského stolce, v důvěře v Boží všemohoucnost, autoritou blažených apoštolů Petra a Pavla i naší vlastní, rozhodli jsme se zapsat ji do seznamu svatých panen.
3313
25. Proto vás všechny povzbuzujeme a vyzýváme a tímto apoštolským listem přikazujeme, abyste svátek této panny zbožně a slavně světili 12. srpna a abyste jej nechali stejně zbožně slavit od našich věřících, abyste tak mohli být hodni mít ji za svou velkou a horlivou pomocnici u Boha.
3314
Aby pak křesťanský lid k úctě jejího hrobu tím horlivěji a častěji k němu v hojném počtu putoval a tím slavněji její svátek světil, propůjčujeme každý rok všem, kdo s upřímnou lítostí po zbožné zpovědi v její svátek nebo v jeho oktávu zbožně hrob této panny navštíví, aby si pokorně vyprosili její pomoc, v důvěře v milosrdenství všemohoucího Boha a autoritu jeho blažených apoštolů Petra a Pavla, odpustek jednoho roku a čtyřiceti dnů z pokání, které jim bylo uloženo.
3315
Dáno v Anagni dne 26. září prvního roku našeho papežství (1255).
1. Nejdražší sestře v Kristu a Matce jeho spásy, paní Kláře, Kristově služebnici, Hugolín, ostijský biskup, ubožák a hříšník, oddaný vším, co je a čím může být.
2. Nejdražší sestro v Kristu! Od té hodiny, co mě nutnost navrátit se oddělila od svatých hovorů s vámi a násilně odtrhla od radosti z rozmluv o nebeských pokladech, přepadla mě nesmírná hořkost. přemíra slz a nelidská bolest. Kdybych u Ježíšových nohou nenalezl útěchu obvyklého božského slitování, obával bych se, že se navždy octnu v takové bídě, že ve mně budou duch a srdce úplně rozbity.
3. A právem! Protože po Velikonocích s Tebou a ostatními Božími služebnicemi jsem ztratil srdečnou radost, z níž jsem k Vám mluvil o Kristově těle. Zůstal jsem právě tak osamělý jako kdysi učedníci, které přepadl nezměrný zármutek, když od nich jejich Pána odtrhli a přibili na kříž.
4. I když jsem už dříve poznal, že jsem hříšník, a považoval se až dosud za něj, nyní to vím s jistotou, a to od té doby, kdy jsem poznal Tvé veliké zásluhy a přísnost vašeho řeholního života: vím, že jsem zavalen takovým břemenem hříchů a Pána světa jsem tak těžce urážel, že nejsem hoden, abych byl připočten ke společenství jeho svatých a vytržen z pozemských prací, kdyby mi Tvé slzy a modlitby nevyprosily odpuštění hříchů.
5. Proto Ti svěřuji svou duši a odporoučím svého ducha, jako kdysi Kristus na kříži odporučil svého ducha Otci. A v den soudu mi vydáš počet, nebudeš-li o mou spásu pozorně pečovat. Neboť mám za jisté, že u nejvyššího Soudce dosáhneš, cokoli Tvá oddaná vytrvalost a Tvé bezpočetné slzy vyprosí.
6. Pan papež do Assisi brzy nepřijde, ale já toužím při vhodné příležitosti opět uvidět Tebe i Tvé sestry. Pozdrav Anežku, pannu a mou sestru, i všechny své sestry v Kristu. Amen.
1. Milované dceři, abatyši Kláře a konventu řeholnic přísné klauzury u sv. Damiána v Assisi.
2. Bůh Otec, jemuž jste se zasvětily jako služebnice, přijal Vás plný slitování za dcery a působením milosti Ducha svatého Vás zasnoubil svému jednorozenému Synu, Pánu Ježíši Kristu, aby Vás jednou s tímto božským Ženichem korunoval v nebeském království.
3. Proto máte nade všecko milovat svého Ženicha, který ve své lásce ty, kteří ho milují, činí svými spoludědici. Jen v něm můžete mít s celou oddaností svou radost, a to v takové míře, že Vás od jeho lásky nic nebude moci odloučit.
4. Proto jste se z Božího vnuknutí uzavřely v klášteře, abyste se spásně odřekly světa a toho, co je ve světě, neporušenou láskou objímaly svého Ženicha a spěchaly za vůní jeho mastí, až Vás uvede do síně své Matky, kde Vás bude navěky občerstvovat sladkostí své lásky.
5. Jestliže tedy, jak s důvěrou a jistotou doufáme, všechno bedlivě a pozorně zachováte, spásně zesládne to, co se ještě zdá hořké, tvrdé se změní v měkké a hrubé v příjemné. Pak se budete radovat, že jste mohly pro Krista něco vytrpět, když on pro vás snesl bolesti potupné smrti.
6. Vpravdě, protože jsme ze všech stran bez ustání obtěžováni nesčetnými hořkostmi a nekonečnými protivenstvími, Vy jste naší útěchou. Proto Vás prosíme a v Pánu Ježíši Kristu povzbuzujeme, ba apoštolským listem Vám ukládáme: Abyste, jak jste to od nás přijaly, v Duchu putovaly a žily, minulé zapomínaly, s Apoštolem vždy o to usilovaly, co je před Vámi, a o lepší dary milosti se snažily. Žijte tedy stále více a více v ctnostech, oslavujte svým životem Boha a naplňte naši radost. Objímáme Vás vroucí láskou jako své zvláštní dcery, ba, je-li to dovoleno říci, jako Paní, protože jste snoubenky našeho Pána.
7. Protože jste se však staly, jak doufáme, jedním duchem s Kristem, žádáme Vás, abyste nás ve svých modlitbách stále byly pamětlivy a pozvedaly za nás k Bohu své dobrotivé ruce. On ví, že ti, kdo jsou tak jako my vystaveni velikým nebezpečím, nemohou pro lidskou křehkost ve všem obstát. Proste ho tedy stále, aby nás posiloval svou silou a abychom službu, kterou nám svěřil, tak důstojně vykonávali, aby to bylo jemu ke slávě, andělům k radosti a těm, kteří nám jsou svěřeni, ke spáse. Atd.
1. Své ctihodné Matce a Paní v Kristu, vzácné a milované Paní Kláře a celému jejímu konventu, Anežka, pokorná a nejmenší služebnice Krista, v plné podřízenosti a oddanosti klečí u jejích nohou a vyprošuje vše láskyplné a cenné, co jen lze na nejvyšším Králi vyprosit.
2. Protože osud všech lidí už je tak utvářen, že nikdy nemůže člověk zůstat v témže stavu; proto jakmile si člověk myslí, že je šťasten, už se řítí do neštěstí. Věz tedy, Matko, že největším utrpením a nesmírným zármutkem pro mé tělo i ducha, takže jsem nad pomyšlení stísněná a ztrápená, že sotva mohu mluvit, je to, že jsem tělesně odloučena od Vás a svých ostatních sester, o nichž jsem myslila, že s nimi budu na tomto světě žít i umírat.
Toto utrpení mělo svůj počátek, ale neukazuje se jeho konec, nezmenšuje se, roste. Vzniklo nedávno, ale jako by nemělo konce. Stále je se mnou a nechce se ode mne vzdálit. Věřila jsem, že na zemi jedna smrt a jeden život spojuje ty, kdo mají v nebi týž život, a že společný hrob skryje ty, které mají tak podobnou přirozenost. Avšak, jak vidím, klamala jsem se, přišla velká bída a já jsem opuštěná a v každém ohledu trpím.
3. Mé nejmilejší sestry, plačte se mnou, bědujte se mnou, abyste jednou nemusely zakoušet to, co já! Hleďte, žádná bolest není jako bolest má! A tato bolest mě stále mučí, tyto bědy mě bez ustání trápí, tento žár mě stále pálí. Stále a všude jen trpím a nevím, co mám dělat. Pomozte mi, prosím, svými zbožnými modlitbami, aby mi toto utrpení bylo snesitelné a lehké. Nejmilejší Matko a Paní, co mám říci, když už ani doufat nemohu, že své sestry ještě v tomto životě uvidím?
4. Kéž bych mohla své myšlenky vyslovit tak, jak bych chtěla! Kéž bych Vám mohla tímto listem ukázat dlouhotrvající bolest, s níž se potýkám a která je stále při mně. Duše ve mně hoří, je mučena plamenem z nekonečných útrap. V hloubi mám srdce plné smutku a oči neúnavně vylévají proudy slzí. Celou mě naplňuje smutek, má duše už je zcela malomyslná. Nikde nenalézám útěchy, ač ji hledám. Souží mě bolest na bolest, když v srdci uvažuji, že nemohu doufat ani čekat, že bych své sestry a Vás ještě někdy spatřila.
5. Nemám tu nikoho ze svých milých, kdo by mě potěšil. V jiném ohledu však jsem velmi potěšena, a Vy byste mi mohly k tomu blahopřát: Našla jsem tu totiž hlubokou svornost, žádné roztržky, a to v takové míře, že je to až neuvěřitelné. Všechny mě přijaly s velkou laskavostí a radostí, a s oddaností plnou úcty mi slíbily poslušnost. Všechny se odporoučejí Bohu i Vám a Vašemu konventu, a já odporoučím sebe i je ve všem a skrze všechno Vám, abyste svědomitě pečovala o mne i o ně stejně jako o své sestry a dcery. Vy si pak buďte jista, že já i ony po celý život chceme zachovávat Vaše příkazy a napomenutí.
6. Nadto vězte, že mi pan papež, jak jsem říkala a chtěla, vyplnil všechno podle mé i Vaši vůle v oné známé věci, totiž v záležitosti vlastnictví. Požádejte, prosím, bratra Eliáše, aby mě častěji navštěvoval a těšil v Pánu.
1. Všem sestrám řádu od sv. Damiána po celém okruhu světa posílají sestry žijící v Assisi pozdrav v Původci spásy.
2. Zatímco nás trýzní bolest hlubokého zármutku a se slzami v očích Vám sdělujeme truchlivou zprávu, přistupujeme ne bez nářku k vyprávění o neblahé události, že totiž zrcadlo jitřenky, v jehož nádheře jsme obdivovaly odraz pravého světla, zmizelo nám z očí. Opora našeho řádu odešla domů, družka naší profese - jaká bolest! - opustila cestu pozemského putování: Naše Paní Klára, naše vůdkyně, ctihodná Matka a učitelka, byla odvolána smrtí, vůdkyní uvolňující tělesné svazky nevěst, a nedávno ulétla do komnaty nebeského Ženicha.
Ač nás její slavný odchod, slavnostní přechod ze země do věčnosti, ze stínů temnot do světla, duchovně ujišťuje o její věčné radosti, pozemsky viděno zaplavuje smutek naše oči mořem slz. Když. své kroky odtrhla od hříšných rozkoší světa, zaměřila je na cestu spásy. Běda nám, nyní zmizela našim zrakům. Pánu se totiž zalíbilo, aby Klára jasně zazářila na nebeském trůně, místo aby k radosti sester dále zabírala místo na zemi. Možná, že naše nedokonalé chování na tom není bez viny.
3. Vpravdě byla, když pozorujeme zásluhy její dokonalosti, přebohatá zásluhami, které zasluhují velkou odměnu; zásluhami, kterými od útlého mládí v nepřetržitém nazírání Pána zrály její plody. Vznešenou službou Bohu přinesla tak oběť své oddanosti, zřekla se tak pozemské lásky a zasnoubena s Kristem zaslíbila lilii panenské cudnosti, prstenem lásky se tak s ním spojila jako nevěsta, když krásná postavou, s bohatým věnem a ze vznešené rodiny, v čas svatby místo drahého oděvu nevěsty přijala chudičký hábit, místo svatebního šatu se oděla rubášem a místo pasu manželky se přepásala hrubým provazem. Jak vznešené manželství, jak plodné panenství, které, neporušené pozemskou láskou, vydalo tak četné potomstvo! Podivuhodná plodnost prutu, který se beze stopy zkaženosti dechnutím božského Ducha rozrostl do nesčetného potomstva.
4. Slyšte a žasněte, sestry! Slyšte, jakými ctnostmi zářila její ženská jemnost, jakou měla neohroženou odvahu, když neposkvrněným krokem přemohla špínu světské pomíjivosti, ač byla útrapami dlouhodobé nemoci tak těžce navštívena. Nakonec, zdrcena slabostí věku, neupadla do naříkavého stěžování, jak nemocní obvykle činí, neotevírala ústa, aby bědovala. Naopak: čím prudšími bolestmi nemoci byla trýzněna, tím oddaněji zpívala Pánu chvály. Jak pevně se opásala střízlivostí! Jakým plamenem lásky hořela! Jak jemným násilím odňala půdu výbuchům hněvu tak, že jí žádný nával hněvivého zmatku nerušil klid ducha! Jak konečně posilovala naše srdce v lásce k Bohu a sestersky obklopovala darem stálé útěchy!
A když někdy zjistila, že sestry trpící nedostatkem potřebují oděv, hladovějící pokrm, žíznivé nápoj, potom přišla s pomocí mezi ně a dobrotivě je povzbuzovala a napomínala: »Vesele a trpělivě snášejte břímě chudoby, v pokoře neste tíhu nouze! Vytrvalost, která z toho vyroste, dovede ty, které vytrvají v nazírání Boha, k radostem ráje, k bohatstvím věčného života.«
5. Co ještě říci? Bezedná hlubina této svatosti se nedá vyjádřit lidskými slovy. Ale poslyšte o milosti, kterou ke konci své nemoci Božím řízením dostala: Kristův náměstek umírající navštívil s úctyhodným zástupem bratří. A co je ještě větším důkazem přízně, ani od mrtvé se nemohl odloučit a prokázal jejímu mrtvému tělu čest pohřebních obřadů.
6. Ač nás nad její smrtí svírá hořký žal, přece se chceme povznést ke slávě Boží velebnosti, k odměně blaženosti. Kéž by náš smrtelný rozum dostal představu o tom, v jak velké radosti nebeských zástupů se setkala s blaženými duchy a umělecké dílo svého úctyhodného těla představila pohledu Stvořitele, záříc množstvím zázraků, které způsobila Boží všemohoucnost...
|
|
||
|
|||